Obesity News
Život v rodině s diabetem I. typu

Život v rodině s diabetem I. typu

Dagmar Černá

Lidé, kteří nepoznali starosti a obtíže pacienta s diabetem si často myslí, že cukrovka je nemoc přinášející pouze pár nezatěžujících omezení („jen trochu omezíš sladké“).

Diabetes mellitus přitom může v různé míře ovlivňovat každodenní aktivity a vztahy nemocného ať už svou trvalou přítomností, nutností dodržovat komplexní léčebný režim, fázemi zlepšení a zhoršení nemoci a zejména nejistou budoucností, včetně rizik pozdních komplikací. Tedy je zde jakýsi nesoulad mezi tím, co by nemocný chtěl a tím, co může a musí.

Diabetes mellitus I. typu je definován jako absolutní nedostatek inzulinu způsobený destrukcí beta-buněk slinivky břišní, což vyžaduje podávání inzulinu injekční formou. Začíná většinou v dětství a v dospívání a jeho začátek může být náhlý a dost dramatický: velká žízeň, časté močení, úbytek na váze, bolesti břicha, únava, zvracení nebo i porucha vědomí až bezvědomí. Proto není divu, že mnoho rodičů má o své děti strach a z velké části přebírá míru zodpovědnosti za nemoc. Zkusme si představit pár bodů, které mohou pomoci nemocnému v jeho životě s diabetem.

Proč je důležité přijmout diagnózu diabetu I. typu a pocity a emoce, které jsou spojené s onemocněním?

Důležité je především přiměřené „přijetí“ nemoci, které je provázeno řadou psychických reakcí, ať už je to počáteční šok, který bývá vystřídán popřením nemoci („Já ne!“), přichází zdrcení, pochybnosti, frustrace, smutek a strach a následuje zlost, někdy až agresivita, smlouvání a nezřídka i deprese. Je důležité, aby pacient pochopil, že onemocnění, kterému se nelze vyhnout, není způsobeno ničím, co by ve svém životě udělal špatně, že jej nezavinil a že za jeho vznik nenese žádnou zodpovědnost. Mnoho dětí s diabetem I. typu a jejich rodiny prožívají diagnózu velmi emotivně. Děti se často bojí, jak zvládnout každodenní injekce a sledování hladin cukru, rodiče často myslí na budoucnost a dlouhodobé komplikace diabetu. V prvních šesti měsících od diagnózy se většina rodičů a rodin nachází v tzv. režimu přežití, kdy chtějí slyšet pouze nejdůležitější a praktické věci, mohou se cítit znaveni a zahlceni každodenními požadavky při zvládání nemoci.

Přijetí onemocnění však také znamená, že nebudeme nemoc ignorovat, ale převezmeme svůj díl zodpovědnosti za kontrolu a léčbu, abychom žili plnohodnotný život. Je důležité si uvědomit, že nemoc nemusí ovlivnit většinu našich životních cílů a snů, může ovlivnit způsob, jakým jich dosáhnout.

Jak vysvětlit diabetes rodině, přátelům a učitelům?

Kromě vlastního pochopení nemoci je důležité vědět, jak jej vysvětlit svému okolí. Stává se, že se pacienti cítí mnohdy zaskočeni, nepochopeni či méněcenní a proto svou nemoc tají před ostatními. Sociální vztahy jsou velmi důležité a dobré zázemí, především rodinné, je významné pro zvládání jakékoli nemoci. Proto hledejme podporu také v okolí, u sousedů, ve škole, v zaměstnání či u přátel. Je vhodné se připravit na různé obtížné otázky, které nám mohou klást, například „Je diabetes nakažlivý?“, „Bolí to?“, „Můžeš hrát fotbal?“ a jiné. Zbavme se pocitu odlišnosti či toho, že nás přátelé už nemají rádi, kvůli našemu onemocnění.

Jak požádat druhé o pomoc a podílet se s rodinou na zodpovědnosti za zvládání diabetu?

Život s cukrovkou je běh na dlouhou trať, bez doběhnutí do cílové roviny a prožití zasloužené úlevy z dosažení cíle. Nemocní a jejich blízcí mohou mít pocit, že žijí ve stavu neustálého omezování, přemýšlení, plánování a to vše bez viditelné „odměny“. Očekává se dodržování předepsané diety, jídlo v pravidelných intervalech, testování hladin cukru v krvi, píchání inzulinu, upravování jeho dávek a mnoho dalších. Ale nemusíte všechno dělat sami! Důležitá je komunikace a podílení se na zodpovědnosti za zvládání diabetu všech zúčastněných členů rodiny. Nebojte se požádat o pomoc přátele, zkuste si vytvořit seznam věcí, které jsou potřeba a kdo se o ně bude starat.

V určité fázi, kdy dítě dospívá, je důležité, aby s pomocí rodiny postupně začalo přijímat zodpovědnost, která z onemocnění diabetem vyplývá. Čas, kdy se tak stane, je v každé rodině jiný a je nutné jednat postupně a opatrně, aby se dítěti v budoucnu zajistil bezproblémový růst s diabetem. Hledejme věcnou podporu, žádejme informace, rady, návrhy řešení. V mnoha ohledech mohou pomoci různé rekondiční tábory a samozřejmě ošetřující diabetolog či edukační sestra.

A nezapomínejme na humor! S úsměvem jde všechno líp!

Napadají Vás ještě mnohé jiné otázky? Zajímá vás více? V případě jakýchkoliv dotazů je možné se obrátit na vašeho diabetologa nebo edukační sestru, případně navštívit sezení s Konverzační mapou Život v rodině s diabetem I. typu.

Život v rodině s diabetem I. typu

Přečteno:  2038×

Vyšlo:  9. 10. 2015

Diskuze: 0 příspěvků (vstoupit do diskuze)

Poslat článek: e-mailem

Hodnocení:  12345

Článek je v kategoriích: Diabetes

 
© Aleš Krupička 2007–2018