Obesity News
V lese jako na návštěvě
Foto: Lucie Zíbarová

V lese jako na návštěvě

MUDr. Marta Šimůnková

Do lesů nevyrážejí pouze houbaři s cílem nasbírat košík hub na smaženici, ale také vědci. O mykologii i houbaření jsme si povídali s přední českou mykoložkou, RNDr. Janou Lepšovou, CSc.

Paní doktorko, téměř každý Čech se občas stane „lovcem“ hub a v té chvíli se považuje za odborníka. Jaký je však rozdíl mezi houbařem a skutečným mykologem?

Mykolog je vědec, který houby zkoumá vědeckými metodami, svá tvrzení testuje v experimentech a pozorováních. Své výsledky porovnává s vědeckou literaturou a publikuje je ve vědeckých a odborných časopisech. Podobně jako jiní vědci. Mykologové se zaměřují na různá mykologická témata. Nejvíce nápadné je téma „velkých hub“, které houbaři sbírají v přírodě – obvykle k jídlu anebo k poučení. Jiní specialisté se zabývají houbami v lékařství, v ochraně rostlin anebo v potravinářství, dokonce i ve vinařství, kde se zkoumají vlastnosti kvasinek. Mykologové velkých hub a houbaři mohou mít společné to, že nalezené houby fotografují. Mykologové vyfocené houby vždy seberou, zabalí a odnesou si je k dalšímu průzkumu. Houbaři je obvykle seberou pouze v případě, že je zpracují pro kuchyňské využití. Poloha mykologa a houbaře se může v jedné osobě prolínat podle situace… Spíš bude mykolog houbařem, než houbař mykologem.

MUCHOMŮRKA TYGROVANÁ
(Amanita pantherina)
MUCHOMŮRKA TYGROVANÁ (Amanita pantherina)
Prudce jedovatá houba rostoucí hojně od léta do podzimu pod listnáči (nejčastěji dub) a jehličnany na kyselých půdách. Od podobné jedlé muchomůrky šedivky se liší kulovitou (nikoli řepovitou) a obroubenou bází a nerýhovaným prstenem (šedivka ho má rýhovaný). Muchomůrka růžovka má zmíněné znaky stejné jako šedivka (řepovitá báze, rýhovaný prsten) a k tomu vždy růžové (nikoli hnědé) tóny na klobouku a v dužnině okolo chodbiček od hmyzu.
MUCHOMŮRKA RŮŽOVKA
(Amanita rubescens)
MUCHOMŮRKA RŮŽOVKA (Amanita rubescens)
Velmi hojný druh rostoucí od léta do podzimu v listnatých i jehličnatých lesích všech typů. Jedlá a chutná, pozor však na záměnu s muchomůrkou tygrovanou.
MUCHOMŮRKA ZELENÁ
(Amanita phalloides)
MUCHOMŮRKA ZELENÁ (Amanita phalloides) Hojně se vyskytující druh rostoucí od léta do počátku podzimu v listnatých (obvykle pod duby), méně často i jehličnatých lesích, běžněji na kyselých horninách. Smrtelně jedovatá!
MUCHOMŮRKA ŠEDIVKA
(Amanita spissa)
MUCHOMŮRKA ŠEDIVKA (Amanita spissa) Hojná muchumůrka rostoucí pod listnáči a jehličnany, častěji ve vyšších polohách. Význačná rýhovaným prstenem a řepovitou bází. Pach po syrových bramborách. Jedlá, ale nižší kvality.

Foto: 4× Lucie Zíbarová

Co obnáší být dobrým mykologem?

Stát se dobrým terénním mykologem trvá několik let, dá to hodně studia naší, ale především cizojazyčné vědecké a odborné literatury, mikroskopování, pochybování o určování, porovnávání s již nalezenými vzorky, které má v herbáři sám, anebo nějaká ofciální sbírka (např. muzea a univerzity po celém světě). Zatímco houbař své vzorky uchovává k následné konzumaci, mykolog houby ukládá do herbáře, v popisu vzorku musí být přesné určení místa sběru a další údaje o nálezu. Dobré vzorky hub jsou popsané, nejen fotografí, ale také poměřené, ochutnané a očichané. Zejména francouzští milovníci hub mají bohatá přirovnání chutí a vůní. Jsou popisovány vůně po známých sýrech, kořenové zelenině, ale najdou se i vůně zatuchlé až ponožkové. Obvykle houbař své houby určí sebejistě, mykolog po létech poznávání váhá a zvažuje, zda tato muchomůrka červená nemůže být ona forma, kterou popsal kolega z Rakouska před dvěma lety a opublikoval své pozorování ve významném francouzském časopisu letos v květnu

Vy sama jste také „houbařem“? Pokud ano, které máte nejraději?

Houbařem jsem příležitostným. K houbaření se odkloním tehdy, když najdu růžovky, některé holubinky, opeňku měnlivou a samozřejmě hřiby a křemenáče.

Celá příroda se mění, bohužel nemohu napsat, že vyvíjí, protože změny nejsou zcela pozitivní a živočišných i rostlinných druhů spíše ubývá. Týká se tento trend i hub?

Ano, mnoho druhů u nás je považováno za ohrožené. Ve vyhlášce 395/92 k zákonu 114/92 sb. O ochraně přírody je uvedeno asi 45 druhů, které jsou zvláště chráněné. V Červeném seznamu hub České republiky je přes 900 druhů, které jsou nějakým způsobem vzácné, výjimečné a ohrožené. Celkový počet druhů hub u nás není známý. Odhaduji jej asi na 4 500 druhů.

Co považujete za svůj největší úspěch?

Že žiji, jsem relativně zdravá a mám co zajímavého dělat. Občas i něco užitečného.

Existují nějaká pravidla chování, jimiž by se měli návštěvníci lesa chovat?

Člověk by se měl v přírodě chovat jako na návštěvě. S respektem, ohleduplně, odpovědně, neměl by rušit a zanechávat za sebou výrazné stopy. Za každý dar by měl poděkovat. I za příjemně prožité chvíle.

Existují znaky, které zaručeně odliší poživatelnou houbu od jedovaté?

Odpověď na tuto otázku najdete ve všech atlasech. Znaky existují, ale jsou často přehlédnutelné. Jedlé houby pro sebe a svou rodinu by měl sbírat pouze dobře poučený člověk. Pokud není poučen, pak houby, které zná jen málo, anebo si není jistý, nemá sbírat k jídlu. Ve velkých městech existují mykologické poradny, obvykle při muzeích v krajských městech. Také při mykologických výstavách se určují donesené houby. Je nutné vědět, že existují individuální reakce na houby, které nejsou vysloveně jedovaté, to znamená, že někomu může houba ublížit a způsobit nepříjemnosti, ale jinému ne.

Jakou radu „ze srdce“ byste dala českým houbařům?

Aby se naučili na houby dívat a těšit se z jejich krásy. Nejen z těch jedlých. A aby v přírodě nacházeli potěchu, inspiraci a pohodu.

Přečteno:  2581×

Vyšlo:  10. 9. 2015

Diskuze: 0 příspěvků (vstoupit do diskuze)

Poslat článek: e-mailem

Hodnocení:  12345

Článek je v kategoriích: Ostatní články

 
© Aleš Krupička 2007–2018