Obesity News
Věřte nevěřte…
Foto: shutterstock.com

Věřte nevěřte…

MUDr. Marta Šimůnková

Už ve škole jsme se učili, že existují geny, v nichž jsou v podobě tzv. deoxyribonukleové kyseliny (DNA) „zakódovány“ tělesné i duševní znaky. Pak se přidalo i genetické testování, jehož výsledky mohou předpovědět, jakou chorobou můžeme za „vhodných podmínek“ onemocnět.

VŠE JE V GENECH A TY NEJSOU NEMĚNNÉ

Tady však musím varovat před komerčně nabízenými testy bez návaznosti na skutečné genetické poradenství. Neodborně interpretovaný test má zhoubné účinky na život! Nyní se zjistilo, že ani geny neobsahují všechny informace o podobě jedince. Vnější prostředí totiž ovlivňuje stav DNA a působí tzv. epigenetické změny. To jsou určité chemické skupiny, které se navážou na DNA a způsobí aktivitu nebo desaktivaci jejích úseků, případně zcela pozmění „čtení“ genu. V důsledku toho dochází například k rozvoji alergií, onemocnění dýchacích cest a dalších projevů. Donedávna se tvrdilo, že existuje sice gen obezity, ale „vlastní“ jej jen zlomek populace, zatímco obezita a „předdiabetes“ – inzulínová rezistence jsou skutečnou epidemií, která postihuje desítky procent světové populace. Zcela nové výzkumy prokazují (zatím na zvířecím modelu), že děti otců, kteří byli před početím potomstva živení stravou s vysokým obsahem cukrů, mají vyšší riziko jak obezity, tak inzulínové rezistence. Zdá se tedy, že obojí onemocnění bude možné vysvětlit právě epigenetickými změnami DNA, které vyvolal vysoký obsah cukrů v potravě otců. Nejde tedy pouze o zděděnou kuchařskou knihu a rodinné zvyklosti, ale genetiku. Epigenetické změny mohou být dědičné!

TUKOVÁ TKÁŇ BÍLÁ, HNĚDÁ A BÉŽOVÁ

Většina tělesných tukových zásob se označuje jako bílá (i když je ve skutečnosti spíše žlutá). Nejde sice o úplně neaktivní hmotu, ale její produkce spočívá spíše ve výrobě prozánětlivých faktorů, čímž se zhoršuje například průběh aterosklerózy. Potom máme v těle trošku hnědé, metabolicky aktivní tukové tkáně (je uložena mezi lopatkami a na krku). Před několika lety vědci vymysleli třetí typ: tukovou tkáň béžovou. Ta má údajně pod vlivem hormonu irisinu vznikat při dlouhodobé fyzické aktivitě z bílého tuku a její hlavní užitečnou vlastností je, že napomáhá hubnutí. Tyto závěry byly stanoveny na základě zvířecího experimentu. Nyní je již jasné, že člověk irisin neprodukuje. Šlo o vědecké nedorozumění (ne-li o podvod). Není však nutné zanevřít na fyzickou aktivitu. Při ní vznikají stovky látek – tzv. myokinů, které jsou nyní předmětem intenzivního výzkumu. Pohyb je zatím jediným lékem bez nežádoucích účinků (je-li správně provozován a vynecháme-li riziko úrazů). Možná nastane jednou doba, kdy dají právě myokiny základ pilulce, po jejímž spolknutí ubudou kilogramy i bez cvičení. Možná!

Přečteno:  2399×

Vyšlo:  3. 4. 2015

Diskuze: 0 příspěvků (vstoupit do diskuze)

Poslat článek: e-mailem

Hodnocení:  12345

Článek je v kategoriích: Ostatní články

 
© Aleš Krupička 2007–2018