Přestože se u nás v průběhu zimy teploty jen zřídkakdy dostaly pod nulu, pohyb i v tomto relativně málo zimním počasí má stejně jako příjem potravy svá specifika…
Zimní počasí, a nemusí být zrovna minus 20 stupňů, s sebou přináší různá specifika. Například pohyb v zimě energetickou náročnost zvyšuje cca o 20 % s tím, že čím nižší je teplota, tím vyšší je energetický výdej organismu. S rostoucím větrem pak teplota, kterou vnímáme, klesá. Pokud se k tomu přidá déšť nebo sněžení, stává se pohyb ještě náročnějším.
Zužitkování potravin jako formy doplňování energie a využití jejich terigenních účinků vede k tomu, že v těchto situacích není třeba zdaleka tak dbát na omezení tuků jako při běžné redukční dietě. Není náhoda, že některé v letních měsících zcela nevhodné potraviny (salám vysočina, horalka, tatranka apod.) s názvy nápadně připomínající vysokohorskou turistiku mohou být optimálními potravinami na výletě při nižších teplotách. Dokonce i chléb se sádlem nebo silněji namazaným máslem může být vhodný. Pokud bychom ráno při snídani s sebou do batohu přibalili potraviny složené převážně ze sacharidů a bílkovin, jen těžko bychom dokázali pokrýt energetickou náročnost výletu, kdy i chůze v kopcovitém terénu v chladném větrném počasí může být extrémně náročná a energetická spotřeba může dosahovat až 3 000 kJ za hodinu. Pokud bychom pak potřebnou energii na delší výlet chtěli hradit jen ze „zdravých“ potravin, museli bychom připravit porce o velkém objemu, což by nás omezovalo v pohybu. Navíc s tím, jak se venku ochlazuje, je zcela zásadní i doplňování tekutin, což by nám velké objemy jídla ne zcela dovolovaly. To platí například i o lyžování ve vyšší nadmořské výšce, kde může nižší vlhkost vést k větším ztrátám tekutin, a v kombinaci s nižším tlakem kyslíku je to ještě komplikovanější.
Proto je při plánovaném výletu vždy třeba brát ohled nejen na jeho délku, ale i na převýšení a předpověď počasí. Zvláštní pozor by si měli dávat diabetici, u kterých náhlé zvýšení energetické náročnosti (při změně počasí) může vést k rychlému rozvoji hypoglykémie. Abychom těmto stavům předešli, měli bychom s sebou vždy mít dostatek sacharidů a potravin. Velmi důležité je i monitorování glykémie, přičemž zpětné vyhodnocení pak umožní lepší plánování dalších výletů. Stejně tak u lidí s ischemickou chorobou srdeční mohou náhlé změny teplot, např. z tepla do chladu, vést k typickým projevům tzv. anginy pectoris (bolesti nebo nepříjemné pocity na hrudníku). Pokud se takové obtíže objeví, je nezbytné navštívit kardiologa a nepouštět se do namáhavějších výletů.
Základem je dobře se obléknout. Kvalitní prádlo vás může ochránit před mrazem, resp. zajistit vám tepelnou pohodu. Oblečení rozdělené na více vrstev je výhodnější než silné svetry a umožňuje svlékání a oblékání v závislosti na aktuálním počasí. Zvláště u spodního prádla je důležité, aby odvádělo pot. Zvýšené pocení při větší námaze by mohlo následně vést k prochladnutí.
Nezapomínejme, že chůze v mokré obuvi může vést ve svém důsledku k velkému prochladnutí, a naopak, teplá a pohodlná obuv může velmi přispívat k tepelné pohodě.
V zimě jsme náchylnější k různým infekcím, a je proto třeba preventivně dbát o dostatečný příjem vitaminů v potravinách. Nejlepší prevencí infekčních onemocnění je pravidelná pohybová aktivita, na druhou stranu extrémně náročné výlety mohou vést ve dvou dnech následujících po aktivitě ke zvýšené náchylnosti k různým infekcím. Po návratu z dlouhých výletů je proto třeba být dostatečně teple oblečen a co nejvíce odpočívat.
Pokud již jste nachlazeni, raději pohybovou aktivitu odložte až do té doby, kdy budete zcela zdrávi. Pohybová aktivita nejenže nebude v tomto stavu příliš efektivní, ale můžete své tělo i poškodit a prodloužit dobu rekonvalescence o několik týdnů.