Obesity News
Pohybová aktivita jako léčba a prevence depresí?
Foto: shutterstock.com

Pohybová aktivita jako léčba a prevence depresí?

MUDr. Martin Matoulek, Ph.D.

V posledních letech jsme svědky poměrně velkého nárůstu výskytu depresí a úzkostných poruch. Příčin je zcela jistě více: současná doba, která klade důraz na výsledky a hodnotí se jen absolutní úspěch, a pocit méněcennosti, pokud se něco nepodaří. Méně už se ale spojuje zvýšený výskyt deprese s tím, že poměrně velkou roli v tom může mít i omezení pohybu.

Deprese je stav, který se projevuje dlouhodobým poklesem nálady, často spojeným s pocitem úzkosti, méněcennosti, únavou, poruchou soustředění apod. Jedním ze znaků počínající deprese je omezení volního pohybu, tedy snížení celkové denní aktivity. Větší výskyt depresí pozorujeme na podzim a v zimě, kdy jsou kratší dny a je méně slunečního svitu, které působí na mnoho lidí jako jeden z nejsilnějších léků proti depresi.

MŮŽE DEPRESE ZA OBEZITU, NEBO NAOPAK?

Není bez zajímavosti, že nárůst výskytu obezity je velmi podobný nárůstu výskytu deprese. Jistě to souvisí se současným prostředím, ve kterém dochází k extrémnímu omezování pohybové aktivity, což může přispívat k rozvoji deprese. Navíc krátkodobé stresy často řešíme jídlem (nejraději sladkým a tučným). Někteří pacienti používají jídlo jako „antidepresivum“.

Obezita a deprese mají velmi mnoho společných znaků. Kromě velkého nárůstu výskytu v posledních letech jsou to časté recidivy (opakování choroby) u obou onemocnění. Právě pohybová aktivita hraje významnou roli nejen v léčbě, ale především v prevenci recidiv těchto chorob. Obě onemocnění se také často navzájem provázejí, vyskytují se v různé formě v kombinaci s dalšími chorobami, a proto není jednoduché najít optimální postup léčby.

POHYB A DEPRESE

Při plánování pohybové aktivity je jedním ze zásadních parametrů její pravidelnost. Vyšší frekvence pohybových aktivit vede ke snížení projevů depresivního syndromu (souboru příznaků provázejících depresi). Optimální je každodenní pohybová aktivita, která nemusí být extrémně dlouhá.

Na druhou stranu u lidí, kteří nemají depresi a nemají ani pohybovou aktivitu příliš rádi a neprovozují ji, může pohybová aktivita (zvláště intenzivní cvičení) vyvolat zhoršení nálady a příznaky, které jsou nápadně podobné depresi. Nejde však o skutečnou depresi jako nemoc. Nicméně skóre deprese se při fyzické aktivitě snižuje i u nedepresivních lidí, což podporuje tvrzení, že pohyb hraje důležitou roli v prevenci vzniku depresí.

VĚDA POTVRZUJE ÚČINKY POHYBU

Výzkumná studie SMILE prokázala, že dobře vedená pohybová aktivita má srovnatelné účinky jako standardní antidepresiva. Dokonce bylo u cvičících nemocných léčících se pro depresi pozorováno v následujících týdnech méně recidiv (návratů choroby). To neznamená, že antidepresiva cvičením nahradíme. Můžeme však významně zvýšit jejich účinek, pokud se podaří pravidelnou pohybovou aktivitu zařadit do denního režimu.

Tvrzení, že cvičení může depresi zhoršit, není potvrzeno. Omezení spontánního pohybu patří k příznakům choroby, a proto depresivní lidé necvičí. Zdá se, že klíčem k léčbě depresivního syndromu by mohl být celkový energetický výdej, ať už je složen z intenzivních cvičení, či z cvičení s nízkou intenzitou.

JAK TEDY NA TO?

Jako optimální antidepresivní a protistresový pohyb se jeví chůze v pohodlné obuvi a oblečení. To většinou vede k tomu, že po dobu chůze odpočívá mozek, což se nám v běžném životě daří jen velmi zřídka. Stejně tak spánek po pohybové aktivitě je o mnoho kvalitnější a to může také přispívat k léčbě. Pokud vás tedy nebaví vysloveně žádná aktivita, nevadí – chůze je dostatečná. Nemusíte z ní mít zcela radost, ale je to lék, který má skoro nejméně nežádoucích účinků a je nejlevnější.

Přečteno:  4314×

Vyšlo:  29. 1. 2014

Diskuze: 0 příspěvků (vstoupit do diskuze)

Poslat článek: e-mailem

Hodnocení:  12345

Článek je v kategoriích: Cvičení

 
© Aleš Krupička 2007–2018