Obesity News
Existuje závislost na jídle?

Existuje závislost na jídle?

MUDr. Marta Šimůnková

Záleží na tom, jak pojem závislost chápeme. Na jídle jsme životně závislí, bez potravy bychom zemřeli. Jídlo se však mnohdy k drogám vyvolávajícím závislost přirovnává. Jedna přítelkyně na základě své zkušenosti tvrdí, že cukr je horší než heroin. Se sladkostmi zkušenost určitě má, ale zda zkoušela „tvrdé“ nelegální drogy, o tom velmi vážně pochybuji. Nicméně mě názor odborníka – adiktologa, tedy lékaře‑psychiatra, který se zabývá léčbou závislostí, velmi zajímá. Proto jsem se zeptala prim. MUDr. Petra Popova, MHA, z Kliniky adiktologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, předsedy Společnosti pro návyková onemocnění ČLS JEP‚ zda a jak spolu obezita a závislosti souvisejí.

Je přejídání druh závislosti?

Rád bych varoval před nepřesným užíváním slova závislost, protože pro nás – adiktology – jde o odborný termín, který má svou přesnou definici a kritéria. Závislost považujeme za onemocnění, za diagnostickou jednotku poměrně závažného stupně. Přejídání bych označil za návyk na velké porce, případně velké množství určitého typu jídla. Existuje symptomatické přejídání, kdy člověk používá jídlo jako „lék“ ke zmírnění psychického napětí apod. Místo závislost na jídle bych tedy raději použil výraz zdraví škodlivý návyk.

To znamená, že problémy s jídlem nepatří do kompetence adiktologa či psychiatra?

Do naší kompetence obecně patří poruchy příjmu potravy, čímž myslíme většinou anorexii a bulimii. Bulimie je hodnocena jako návyková porucha, anorexie je problém zásadně jiný. Zabýváme se však případy nemocných, u nichž je zvýšený příjem jídla, zejména cukrů a sladkostí, náhradou za jinou drogu. Například se někdy jak u žen, tak i u mužů stává, že po dosažení abstinence, tedy když přestanou pít alkohol, stoupne potřeba jíst sladké. Stejně tak ale stoupá potřeba užívat jiné psychoaktivní látky (tj. látky, které působí na mozek, ovlivňují vnímání, náladu apod.). Naše pacienty na to upozorňujeme. Typické je, že po zahájení abstinence začne člověk více kouřit a více jíst.

Obezitologové někdy tvrdí, že vyléčit obézního je těžší než zbavit pacienta závislosti. Abstinovat lze, nekouřit je normální, nebrat drogy taktéž, ale vzít člověku veškeré jídlo nelze. Jde o správné přirovnání?

Nejsem obezitolog, takže nevím, jak je v praxi náročné obezitu léčit, ale ze zkušenosti vím, že dosáhnout u všech závislých na alkoholu úplné abstinence není reálné. Existují těžce závislí, u nichž je nutná detoxifikace a následná úplná abstinence, ale je mnoho pacientů (je jich skoro polovina), u nichž nelze v počátcích léčby vyžadovat úplnou abstinenci. Ze zdravotního hlediska je velmi pozitivní, když konzumaci alkoholu omezí. V současnosti máme k dispozici strategii „kontrolovaného“ pití neboli významného snížení konzumace alkoholu, která je prospěšná jak pro psychický, tak pro fyzický stav nemocného. Při této strategii se kombinuje medikamentózní léčba, která mírní touhu pít alkohol, s psychosociální podporou.

Jak je to při odvykání kouření?

Tabák je na stupni návykovosti látek na čelném místě. Typické je, že pacient, který přestane kouřit, nahrazuje svou původní drogu cukrem. V této souvislosti se občas hovoří o cukru jako o nové legální droze. Cukr není zařazován k psychoaktivním látkám, přestože psychoaktivní účinky má. Současná adiktologická praxe je zcela zahlcena léčbou pacientů závislých na alkoholu či jiných „klasických“ drogách a není v našich silách poskytovat náležitou péči „moderním závislostem“, tedy například závislostem na komunikačních médiích, sociálních sítích apod.

Jak se slučuje představa alkoholika jako podvyživeného jedince s realitou? Alkohol je přece látka energeticky velmi bohatá, na kilojouly srovnatelná s tuky.

Podvýživa u alkoholiků bývá obvykle známkou pokročilých stadií, kdy jsou již přítomny významné metabolické změny a poškození jaterní tkáně. Tehdy člověk v důsledku nadměrného pití chátrá, protože pro vysokou potřebu pít velké množství alkoholu a pro nároky na jeho opatření zcela zanedbává výživu. V počátečních stadiích, při rozvoji závislosti na alkoholu, kdy ještě nemocní normálně jedí, jsou pacienti obézní.

Existuje závislost na pohybu?

Je známo, že se u některých sportovců, kteří byli v pravidelném náročném každodenním tréninku, po přerušení sportovní aktivity v řádu týdnů až měsíců, například pro zranění, objevil problém s návykovými látkami. Absence pohybu u nich vyvolávala nepříjemné pocity, neklid, úzkost, napětí, a po požití alkoholu či jiné psychoaktivní látky se jim ulevilo. Jakmile si tělo přestane vyrábět sportem své vlastní endorfiny, pak vzniká prostor, který v negativním případě mohou vyplnit legální či nelegální drogy. V současnosti se zdravotní problémy sportovců řeší rychleji než dříve, takže k rozvoji závislosti tak často nedochází. Absence pohybu není nepříjemná jen pro profesionální a vrcholové sportovce, ale i pro „normální“ lidi, kteří jsou zvyklí pravidelně se hýbat, běhat, cvičit.

Dá se závislost na pohybu léčit?

Pohyb je v podstatě velmi zdravá aktivita, škodit může v případech, kdy se přetěžují klouby nebo zátěž pohybem není adekvátní zdravotnímu stavu konkrétního člověka. Často je však dobré korigovat sportovní aktivity, které mohou vadit partnerovi, v jehož předchozí rodině se sportu nikdo nevěnoval.

Co si myslíte o módním termínu „závislost na dietách“ v souvislosti se snahou o ultraštíhlou linii?

Diety v tomto smyslu bych spíše považoval za formu poruch příjmu potravy – s jedinou výjimkou, a to užívání léků snižujících chuť k jídlu, tzv. anorektik, která mohou mít velmi negativní vliv na duševní i fyzické zdraví, pokud se jejich užívání vymkne kontrole.

Přečteno:  4070×

Vyšlo:  29. 1. 2014

Diskuze: 0 příspěvků (vstoupit do diskuze)

Poslat článek: e-mailem

Hodnocení:  12345

Článek je v kategoriích: Strava, Tipy

 
© Aleš Krupička 2007–2018