Obesity News
Obezita a energie
Foto: shutterstock.com

Obezita a energie

MUDr. Martin Matoulek, Ph.D.

Obezita a kontrola hmotnosti je vlastně jen hospodaření s energií. Není pravdou, že by lidé nevěděli, co je zdravé, a jak redukční režim nastavit. Horší je to ale s jeho udržením. Jedinou šancí je uvědomit si několik důležitých faktů týkajících se diety i pohybu. Nakonec jen dobrá psychika nám umožní vše dodržet.

PŘÍČINY OBEZITY

Ve více než 95 % případů je vznik obezity zapříčiněn nepoměrem mezi energetickým příjmem a výdejem a schopností tuto přebytečnou energii akumulovat do tukové tkáně. Pouze významně méně než 5 % osob má jako základní příčinu své obezity jiné onemocnění.

Tuková tkáň je pak zásobárnou energie na období, kdy jí nebude dostatek, což ale v posledních 50 letech nenastalo. V historii nám známé prakticky neexistuje tak dlouhé časové období s nadbytkem potravy. O schopnostech akumulace energie do tukových zásob (ukládání tuku) a jejich distribuce, charakterizovaných například obvodem pasu, rozhoduje převážně genetická výbava. Není bez zajímavosti, že existují i velké rozdíly ve schopnosti mobilizovat tukovou tkáň, resp. ve schopnosti adaptace na nízký energetický příjem.

Je zřejmé, že obezita je důsledkem určité genetické vlohy, tzv. úsporného metabolismu, a prostředí, ve kterém se tyto geny projevují, tzv. obezitogenního prostředí. Podstata zvyšování hmotnosti u jedince, který je pro současnou dobu nevýhodně geneticky vybaven, je v tom, že dokáže přeměnit pozitivní denní energetickou bilanci například o pouhých 200 kJ (dvě kostičky čokolády nebo 1 dcl džusu denně) ve 2–3 kilogramy tukové tkáně za rok. Nemusí být ani pravdou, že se člověk dosahující hmotnosti 150 kg a více stále přejídá. Z podrobných rozhovorů s pacienty pak zjišťujeme, že takto často přibírají i 50 až 100 kg v průběhu 15–25 let.

ENERGETICKÝ VÝDEJ

Energetický výdej během dne se skládá z níže uvedených položek.

Bazální metabolismus (zkr. BMR nebo RMR, Basal Metabolic Rate nebo Rest Metabolic Rate) – klidový energetický výdej na lačno (minimálně 12 hodin lačnění). U běžné populace dosahuje 60– 70 % celkového denního energetického výdeje. U vrcholových sportovců pak dosahuje cca pouze 50 %, nicméně v absolutních číslech je významně vyšší, protože je i vyšší celkový denní energetický obrat. U lidí s významnou adaptací na nízký příjem (opakované redukční diety apod.) pak dosahuje okolo 60 % předpokládané hodnoty vypočítané dle hmotnosti. Dochází tak k jeho snížení o 20–40 % oproti běžným podmínkám.

Pohybová aktivita – energie nutná k zajištění pohybu během dne. U běžné populace dosahuje pouze 20–25 % celkového denního energetického výdeje. U vrcholových sportovců pak i přes 50 % celkového energetického výdeje.

Postprandiální termogeneze – energie, která se spotřebuje na trávení, resp. je dána metabolickou náročností trávení. Pohybuje se okolo 10 % celkového energetického výdeje a je přímo úměrná množství energie přijaté v potravinách.

Známe-li totiž množství aktivní tělesné hmoty a celkovou hmotnost, můžeme poměrně přesně odhadovat i bazální metabolismus. Nicméně pokud bychom ho chtěli změřit, z dostupných metod je možné absolvovat vyšetření tzv. nepřímé kalorimetrie, kde je analyzován vydechovaný vzduch při známých koncentracích vdechovaného vzduchu a vypočítána spotřeba kyslíku, která pak odpovídá celkové spotřebě energie.

ENERGETICKÝ PŘÍJEM – ANEB JAK NAPLÁNOVAT REDUKČNÍ DIETU

Adaptace na nízký příjem – příčina neúspěchu většiny správně dodržovaných diet

Redukční dieta je základním a nepochybně nezastupitelným postupem, který povede ke snížení hmotnosti. Nicméně složitější se již zdá, jak ji definovat a jak správně předepisovat. Jako definici redukční diety bychom mohli považovat například toto: Redukční dieta je dieta o takovém energetickém obsahu, který vede ke snížení hmotnosti.

Již z výše uvedeného je zřejmé, že zde nehovoříme o žádném konkrétním čísle, ačkoli se často i ve velmi odborných textech o konkrétních číslech hovoří. Nicméně předepisování přísných diet, tzv. LCD a VLCD diet (600 a 800 kcal/den), v neindikovaných případech vede k typickému jo-jo efektu (viz dále). Pokud má pacient „předepsanou“ dietu o velmi nízkém energetickém obsahu oproti současnému energetickému příjmu a skutečně se ji snaží dodržovat, vede to k tomu, že dojde velmi brzy k vyčerpání. Schopnost přizpůsobit se dietě je nazývána jako adaptace na nízký příjem. Tento mechanismus pak umožnil v minulosti přežít lidem v době nedostatku potravy.

Vliv přísné diety

Vlivem přísné redukční diety bez dostatku pohybové aktivity dochází k poklesu klidového energetického příjmu až o 30–40 %. Pokles klidového energetického výdeje je spojen především se snížením množství aktivní tělesné hmoty – resp. ztrátou svalů. To je dáno především tím, že při velmi přísném energetickém deficitu dochází i k omezení pohybové aktivity, a tím i ke ztrátě svalů. Sval je hlavní orgán, který je i v době klidu odpovědný za energetický výdej. Nejvíce energie v době klidu je potřeba na udržení klidového napětí. To zajišťují tzv. iontové kanály, které neustále pumpují ionty proti koncentračnímu spádu (Na, K, Ca kanály), což je poměrně energeticky náročné. Klidový energetický výdej může klesnout i o více než 2 000 kJ (15–40 % výdeje z původního klidového energetického výdeje), což může v absolutních číslech znamenat pokles i o 2 000–3 000 kJ. To znamená, že dieta, která je zpočátku účinná, se po několika týdnech, maximálně do 3–6 měsíců stane neúčinnou. Po návratu k běžnému jídlu s vyšším energetickým obsahem pak dochází k vzestupu hmotnosti většinou nad původní hmotnost. Adaptaci na nízký energetický příjem zabraňuje tedy zachování svalu, resp. množství aktivní tělesné hmoty i při mírné redukční dietě. To znamená minimálně udržet stejný objem svalové tkáně. Při poklesu hmotnosti je pak třeba postupně navyšovat pohybovou aktivitu i jen pro udržení aktivní tělesné hmoty.

Obezita a energie

Pohybová aktivita – energetický výdej při redukčním režimu

Existuje mnoho kvalitních i méně kvalitních doporučení, jak optimálně cvičit. Není jednoduché je dodržovat. Pro dlouhodobý úspěch není potřeba a ani nelze znát přesná doporučení nebo tréninkové rozpisy, ale spíše pochopit princip.

Při nízké intenzitě se spalují především tuky

Snižování hmotnosti je většinou spojeno se žádoucím úbytkem tukové tkáně. Při pohybové aktivitě pak můžeme jako zdroj energie využívat cukry nebo tuky. Pro snížení hmotnosti je proto třeba hledat aktivity, při kterých se přednostně metabolizuje tuk před cukry. Obecně platí, že čím nižší je intenzita pohybové aktivity, tím se při získávání energie pro pracující sval ve větší míře spotřebovávají tuky. Pro výsledný účinek však rozhodně nestačí doba 30 minut. Při středně intenzivní chůzi (3–5 km/h) při hmotnosti cca 80 kg je energetická spotřeba cca 1 000 kJ/h (orientační hodnoty v tabulce na str. 1). Jeden kilogram tukové tkáně však obsahuje cca 30 000 kJ energie. Už z tohoto je zřejmé, že bez mírné redukční diety samotným pohybem zhubnete jen minimálně.

Při vysoké intenzitě se metabolizují především cukry

Hodně lidí sleduje čísla na různých strojích na cvičení v domnění, že čím vyšší číslo se objeví na displeji, tím lépe pro redukční režim. Bohužel to je velký omyl. Čím větší úsilí vydáváme na pohybovou aktivitu, tím víc energie čerpáme z cukrů. Proto se dostaví po intenzivním cvičení pocit hladu.

Přečteno:  4885×

Vyšlo:  2. 10. 2013

Diskuze: 0 příspěvků (vstoupit do diskuze)

Poslat článek: e-mailem

Hodnocení:  12345

Článek je v kategoriích: Obezita

 
© Aleš Krupička 2007–2018