Obesity News
Slované byli v pravou chvíli na pravém místě

Slované byli v pravou chvíli na pravém místě

MUDr. Jitka Housová, Ph.D.

Počátky slovanského osídlení na našem území spadají do období stěhování národů v 5.–6. století n. l., kdy začaly do oblasti dnešní Moravy pronikat z jihovýchodu slovanské kmeny a začaly vytlačovat tehdejší germánské obyvatelstvo, Langobardy a Durynky. Jejich pravlastí bylo území mezi Odrou, Vislou a Dněprem. Slované zřejmě nijak zásadně nepřevyšovali technologickou vyspělostí své předchůdce na našem území, spíše byli v pravou chvíli na pravém místě, když osídlovali poloopuštěnou krajinu.

O Slovanech na našem území se jako první zmiňuje písemná zpráva byzantského historika Prokopia z Cesaree z roku 512 n. l. a dále Fredegarova kronika z druhé poloviny 7. století (označovaná též jako Kroniky tak řečeného Fredegara, Scholastika knihy čtyři Chronicarum quae dicuntur Fredegarii Scholastici libri IV) popisující konflikt mezi Sámovou říší a Dagobertem I. z rodu Merovejců.

Co Slovan, to jedlík kaše

Slované byli někdy označováni jako jedlíci kaší. Zčásti je to označení výstižné, neboť kaše byly důležitou součástí stravy již od pravěku. Slované vařili kaše především z prosa, ale i z pšenice různých odrůd, ječmene a ovsa. Připravovali je z celého nebo z drceného obilí, které máčeli ve vodě nebo také v mléce. Kaše si mastili, někdy dokonce sladili medem a dochucovali sušeným nebo čerstvým ovocem – hruškami, jahodami, borůvkami nebo povidly. Sladká kaše jako slavnostní jídlo se uchovala do středověku i do staršího novověku.

U východních Slovanů se slané kaše jako samostatné jídlo nebo jako příkrm k masu či k rybě vaří dodnes Změnilo se jenom obilí. K přípravě slané kaše se nejčastěji používá oblíbená pohanka, "grečicha", která přišla do slovanských zemí teprve v prvních stoletích 2. tisíciletí.

Z nedozrálého obilí (nejčastěji z ječmene) se pražením na rozpáleném pekáči dělalo tzv. pražmo. Toto jídlo se často připravovalo v čase před sklizní, kdy nové zrno ještě nedozrálo a staré zásoby byly již téměř vyčerpány. Pražmo byla velmi vydatná strava, bohatá na bílkoviny a vitamíny, která člověka dokázala snadno zasytit, zvláště pak v kombinaci s mlékem. Bylo též používáno jako obřadní jídlo v den letního slunovratu.

Základní potravou starých Slovanů byl zejména chléb, nejobvykleji kvašený pšeničný, na severu častěji žitný. Placky byly spíš výjimkou, pekly se pouze když nebyl čas na dělání kvásku, kynutí a pečení, protože příprava chleba trvala více než 13 hodin. Kvásek na chleba se patrně připravoval obvyklým způsobem. Dřevěná díže, v níž se chleba mísil, se neumývala. Zbytky těsta z předešlého pečení zůstávaly na dně a na stěnách. Před novým pečením se jen seškrabaly, polily vlažnou vodou a nechaly vzejít. Pak už se pracovalo běžným způsobem.

Masité polévky byly jen svátečně

Čisté polévky se vařily ze zeleniny, případně se zahušťovaly moukou, krupicí, krupkami, drobeným chlebem a přidávaly se i houby, majoránka, šafrán, česnek. Také se mastily sádlem a rostlinnými oleji, mastilo se však poměrně málo. Masité vývary se dělaly také, ale pouze ve sváteční dny.

Luštěniny, hrách, čočka a boby se připravovaly jako dnes, pravděpodobně se před vařením máčely a někdy se nechaly i vyklíčit na tzv. pučálku. Své místo ve výživě měla i řepa. Konzumovalo se ovoce vypěstované v sadech a zelenina na zahrádkách stejně jako plody plané, sbírané v lese. Zelí a okurky se konzervovaly nakládáním a kvašením (Slované už znali příprava octa) - takto získaný kvásek pak také mohl sloužit jako základ pro některé druhy polévek. Jako dochucovadlo se používal pro sladkou chuť především med, ale také různé ovocné sirupy a šťáva z mízy některých stromů - např. břízy a javoru. Naši prapředci neznali třtinový cukr, ten se k nám dostal až mnohem později, dovážel se z Orientu a používal se zprvu pouze v lékařství.

Sůl kamenná se u nás nevyskytuje, takže se dovážela ze Saska, Polska, alpských zemí, Sedmihradska nebo Uher. Používala se k ochucování pokrmů a konzervování masa nasolením. Z koření se používaly především aromatické byliny jako kmín, pelyněk, majoránka, kopr či šafrán.

Naši předci si potrpěli na mladá a libová masa

Neméně důležitou součástí stravy bylo maso. Bylo to maso domácích zvířat, hovězího dobytka (relativně mladého, na počátku dospělosti) a nedospělých prasat (i ve stáří dvou let). Prasata volně pobíhala, a proto nebývala tučná, i když se je někdy podařilo vykrmit tak, že nemohla stát. Dobytek chovali Slované volně. Maso bylo převážně libové, vařili je v hrncích na ohništi, pekli nad ohněm i v popelu. To, jež zbylo po porážce, sušili a snad i udili.

Kromě masa konzumovali také mléčné výrobky, především tvaroh a sýry z kravského mléka. Chov krav byl velmi rozšířený a hojný. Dojivost krav ale nebyla příliš vysoká a mléko pravděpodobně nebylo k dispozici celoročně, proto se tvaroh, sýry a máslo připravovaly do zásoby, zejména na zimu. Tvaroh se jedl často s cibulí a s kmínem a bylo to jídlo obyčejné. Jednomu z biskupů, který byl přistižen při pojídání tohoto pokrmu, se dokonce vyčítalo, že by měl jíst, jak se na biskupa sluší.

Příslušníci vládnoucí třídy se z počátku nelišili tím, že by jedli více masa, ale tím, že jedli jiné druhy a potrpěli si na jeho složitější a náročnější úpravu. Na některých hradištích máme doloženo, že se na stůl připravovala pouze vepřová kýta, nikoli maso horší kvality. Šlo asi o dávky od vesničanů, kterým muselo stačit, co zbývalo. Jídelníček bohatších lidí zpestřovala především zvěřina. Na stolech movitých se objevoval i jemný chléb, kaše s medem a ovocem, kvalitnější a lépe připravované maso, víno a vzácnější ovoce, jako jsou broskve, švestky a vlašské ořechy. Dovážely se mandle, kokosové ořechy, fíky a další.

Z dobrého kuchaře se mohl stát i pražský biskup

Dobrá úprava jídla se vysoce cenila. Pověst vypráví, že šestý pražský biskup Šebíř byl v mládí, ještě než se stal biskupem, výborným kuchařem. Tímto uměním si získal přízeň knížete Oldřicha. Kronikář Kosmas vypráví, že pokud jde o divokého kance "...uměl mu uříznout ocas, očistiti jej a připraviti, jak to míval kníže rád, a podával jej pánu, jakmile přišel, k jídlu." Proto mu prý kníže Oldřich často říkával: "Šebíři, pravím ti upřímně: za tento lahodný zákusek zasluhoval bys biskupství." A biskupem se také roku 1039 Šebíř opravdu stal.

Pivo je oblíbeným nápojem Slovanů už po staletí

Nápoje byly důležitou součástí obecného života. Nejoblíbenějším a pro Slovany typickým nápojem byly medovina a pivo. Ve starších dobách se vařilo pivo i nechmelené, což je pro nás téměř nepředstavitelné. Víno se běžně pilo především na jihu slovanského území, na severu, severozápadě a severovýchodě bylo výsadou vládnoucí třídy a nápojem křesťanského rituálu. Pravděpodobně se vyráběla i ovocná vína a alkoholické nápoje z pěstovaných i sbíraných plodů, slív, trnek, šípků, černého bezu apod. Někteří východní Slované patrně pili také kumys, alkoholický nápoj z kobylího mléka. Různé čaje a odvary ze sbíraných bylin se uplatnily v lékařství i při magických obřadech.

O tloušťce u našich slovanských předků toho moc nevíme. Lze předpokládat, že prostý lid díky stravovacím návykům neměl mnoho příležitostí ztloustnout, a obezita tak postihovala především bohaté nebo církevní příslušníky.

Přečteno:  18602×

Vyšlo:  9. 6. 2007

Poslat článek: e-mailem

Článek je v kategoriích: Životní styl, Ostatní články

 
© Aleš Krupička 2007–2018