Obesity News
Obezita je signálem

Obezita je signálem

MUDr. Marta Šimůnková

„Tuk – skrytý nepřítel“ se svého času stalo okřídleným heslem boje s přemírou živočišného tuku v jídelníčku českého národa. Kornatění tepen či lékařsky ateroskleróza s tuky úzce souvisí. A na to, jak souvisí obezita s postižením cév a srdce, odpovídá doc. MUDr. Michal Vrablík, Ph.D., předseda České společnosti pro aterosklerózu.

Pane docente, vy můžete jít svým pacientům příkladem. Čím to je, že jste stále tak štíhlý?

Musím přiznat, že vědomé chování a vůle se na mé štíhlosti podílejí spíše méně. Určitě půjde o genetické vlohy, protože i můj otec je štíhlý, jeho otec taktéž. Geny se projevují i tím, že nemusím jíst přespříliš. Když množství jídla porovnávám se svými spolustolovníky v restauraci či ve společnosti, pak zjišťuji, že mi stačí k pocitu sytosti méně než ostatním. Dovedu se i pořádně najíst, ale v následujících dnech toho sním zase méně. Výhodné geny se u mne podílejí i na mechanismu regulace příjmu potravy.

Jak spolu souvisejí obezita, ateroskleróza a srdečně‑cévní onemocnění?

Obezita, tedy zvýšené množství podkožního a/nebo viscerálního tuku, není v korelaci s množstvím krevních tuků a jejich složením. Jde o dva odlišné parametry, které spolu vzájemně souvisejí, ale není tu přímá úměra – čím více „tučných kilogramů“, tím horší koncentrace sérových lipidů. Přesto platí, že obezita je rizikovým faktorem srdečně‑cévních onemocnění.

Je tu i známý paradox, že fyzicky zdatné osoby s nadváhou mají lepší prognózu než štíhlí a netrénovaní se sedavým způsobem života. Vztah to není jednoduchý a obezita sama o sobě není vždy spojena se zvýšením rizika srdečně‑cévních onemocnění. Jde spíše o soubor stravovacích návyků a pohybového režimu, chování a zlozvyků, který vyústí v nadváhu a obezitu a současně působí jako faktory přispívající k poškození cév aterosklerotickými změnami.

Co by si měli lidé kromě kilogramů hlídat, aby je ateroskleróza nepřekvapila až svými nejčastějšími důsledky – srdečním infarktem či mozkovou mrtvicí?

Obezita je signál, že něco není v pořádku. Obézní osoby by měly být pozornější k tomu, co se v jejich těle děje, měly by využít u nás rozvinutý systém preventivních prohlídek. Obézní by měl znát své hodnoty krevního tlaku, sérových lipidů, tedy nejen celkového cholesterolu, ale i triglyceridů a HDL cholesterolu. Dále je nutné sledovat hodnotu krevního cukru – glykémii a zhodnotit celkové kardiovaskulární riziko.

Musejí lidé kvůli těmto vyšetřením na specializované pracoviště?

Nikoli, tato vyšetření včetně zhodnocení kardiovaskulárního rizika, by měl udělat praktický lékař v rámci každé preventivní prohlídky. Je prokázáno, že nejlepší efekt přináší pravidelné vyšetřování výše zmíněných parametrů u mužů nad čtyřicet a u žen nad padesát let a pak kdykoli je k tomu důvod. To je například, když se v rodině vyskytl případ infarktu nebo jiné formy tzv. ischemické choroby srdeční v nízkém věku nebo když někdo z přímých příbuzných prodělal či zemřel v nízkém věku na mozkovou mrtvici na podkladě cévních aterosklerotických změn. Řádným důvodem k vyšetření je i žádost samotného pacienta.

Jakou „váhu“ má obezita při stanovení kardiovaskulárního rizika?

Ani nadváha, ani obezita nejsou součástí skórovacích systémů, které používáme pro posuzování kardiovaskulárního rizika lidí, kteří nemají příznaky srdečně‑ ‑cévních onemocnění. K běžně posuzovaným parametrům patří hodnota celkového cholesterolu, výše systolického krevního tlaku, kuřácké zvyklosti, věk a pohlaví.

Zajímavé je, že někteří lidé s extrémní obezitou mají zcela normální laboratorní hodnoty a jejich kardiovaskulární riziko není výrazně zvýšeno. Tito pacienti jsou spíše vzácností, ale existují. Nacházíme je i mezi nemocnými diabetem 2. typu (< 10 %). U nich je pak kardiovaskulární riziko zvýšené jen dvoj- až trojnásobně oproti zdravé populaci. Přitom diabetik 2. typu s kumulací přidružených rizik: poruchou lipidového spektra, s hypertenzí, abdominální obezitou (typu jablko), zvýšenými prokoagulačními faktory (zvýšeným sklonem k tvorbě krevních sraženin) má riziko srdečně-cévních onemocnění zvýšené až dvacetinásobně. Proto jsme si zvykli považovat diabetes 2. typu za rizikový ekvivalent ischemické choroby srdeční a těmto pacientům se maximálně věnujeme.

Co by měli lidé, kteří mají zvýšené kardiovaskulární riziko, dělat?

Úžasné je, že nefarmakologická léčba obezity, diabetu 2. typu, hypertenze a pochopitelně zvýšeného rizika srdečně‑cévních chorob vychází ze stejných principů a spočívá v podobných doporučeních, která by měla dodržovat celá populace již od dětství. Jde o dodržování zásad zdravého životního stylu. Ten spočívá ve snížení příjmu tuků, zejména živočišných, výrazného omezení konzumace jednoduchých cukrů, s tím, že mají být nahrazeny škrobovinami (polysacharidy) s nízkým glykemickým indexem, a v zachování množství bílkovin v jídelníčku. Naprosto nezbytnou součástí je pohyb s přihlédnutím k aktuálnímu zdravotnímu stavu konkrétního nemocného.

Přinese blízká budoucnost novinky v prevenci kardiovaskulárních chorob?

První změnou, která je nyní zaváděna v diabetologii, je zohlednění individuality pacienta a jeho schopnosti spolupráce v léčbě. Diabetologové na základě jednoduchého dotazníku mohou objektivizovat individuální přístup každého nemocného k terapii a podle toho mohou upravit volbu léčebné strategie. Jiný postup použijí u vysoce motivovaného a spolupracujícího pacienta a jiný u člověka, který v podstatě léčbu odmítá nebo není schopen spolupráce. V kardiologii zatím tuto objektivní stratifikaci osobností pacientů nemáme zavedenou, ale i zde je trend k větší individualizaci jednoznačný.

Hlavní novinkou v léčbě aterosklerózy, která má šanci dostat se do praxe v řádu tří až pěti let, je biologická léčba dyslipidémie. Použití monoklonálních protilátek proti bílkovinám, které se podílejí na metabolismu krevních tuků, se jeví jako slibný přístup v léčbě zejména u těžkých dědičných poruch metabolismu tuků (např. homozygotní familiární hypercholesterolémie). Ve výzkumných laboratořích se na zvířecím modelu testuje i „vakcína proti ateroskleróze“. Přes všechny takové „zázraky moderní medicíny“ zůstává faktem, že nejvíce pro sebe můžeme udělat sami. Racionální životospráva a co nejvyšší pohybová aktivita nejen pomohou ke snížení hmotnosti, ale účinně chrání naše cévy před aterosklerózou. Takže s nadsázkou můžeme říci, že infarktu se skutečně dá utéct.

Přečteno:  4627×

Vyšlo:  28. 3. 2013

Diskuze: 0 příspěvků (vstoupit do diskuze)

Poslat článek: e-mailem

Hodnocení:  12345

Článek je v kategoriích: Přidružená onemocnění

 
© Aleš Krupička 2007–2018