Záleží na tom, jaká kila shazujeme

MUDr. Martin Matoulek, Ph.D.

Jako každý rok, již v tomto období většina předsevzetí o změně životního stylu končí, a tak čím dál tím více se obracíme tam, kde nabízejí nějaké zaručené metody snížení hmotnosti? Jak se v tom orientovat?

Obezita není definována jen jako nadměrná hmotnost, ale především jako zvýšení množství tukové tkáně. Existují totiž lidé, kteří ačkoli by podle BMI byli zařazeni v kategorii nadváhy či obezity, podle obsahu tuku mohou být hluboce v pásmu normy. Jsou to převážně sportovci, u kterých je potřeba více síly a dynamiky a mají větší zastoupení svalů. U běžné populace však většinou orientace podle BMI stačí. Rozpaky pak mohou nastat u lidí s BMI 26–27, kdy skutečně mohou mít zcela normální procento tukové tkáně, a naopak zvláště u žen s BMI pod 25 klidně mohou mít nad normu tukové tkáně (viz tab.). Správné hubnutí by pak mělo vést především k úbytku tukové tkáně.

HUBNUTÍ VS. SNÍŽENÍ HMOTNOSTI

Je zcela zřejmé, že při snížení hmotnosti o několik desítek kilogramů dojde současně i ke snížení množství aktivní tělesné hmoty a ke ztrátě vody, kterou obézní často hodně zadržují. Agresivní redukční režimy (přísné redukční diety) však vedou přednostně k vyčerpání zásobního cukru glykogenu a tím i ke ztrátě vody. To jsou většinou první kilogramy, které ztrácejí lidé dodržující tyto režimy v prvních dnech. Následně sice dojde k prudkému vzestupu oxidace mastných kyselin (spalování tuků), ale jako energie bude nejčastěji použita svalová bílkovina, která při omezení pohybu (při těchto dietách se hýbat moc nelze) je nepotřebná a je tak dobrým zdrojem energie. Navíc při ztrátě svalové tkáně se organismus dobře adaptuje na dietu tím, že se sníží bazální metabolismus. Při běžných redukčních režimech a běžném životě zvládneme denní energetický deficit cca maximálně 3 000 kJ – tedy v přepočtu 0,1 kg tukové tkáně. Pokud dochází k většímu poklesu, je to často na úkor vody, což obvykle nevadí.

SPALOVAČE TUKŮ?

Z mnoha reklamních poutačů, ať už v časopise či internetu, na nás útočí všemocné spalovače. Mohou ale fungovat v praxi? Většina těchto doplňků je založena na přítomnosti nějaké látky, která se může uplatňovat ve fyziologii metabolismu tuků. Nicméně žádný účinek těchto spalovačů nebyl nikdy potvrzen. Výjimkou je snad karnitin, pro který přeci jenom nějaká data jsou, ovšem za více než 90 % jeho účinku je zodpovědné cvičení, které následuje po užití tohoto potravinového doplňku. Tzv. skutečný „spalovač“ tuků by totiž musel přeměnit energii, která je uložena v tukové tkáni, v jinou formu energie. Protože však by to bylo bez svalové práce, veškerá energie by se musela přeměnit na tepelnou energii. To by jistě vedlo ke zvýšení teploty a současně i srdeční, resp. tepové frekvence. Zvýšení srdeční, resp. tepové frekvence v klidu je pak jedním z rizikových faktorů kardiovaskulárních onemocnění. To dokládá třeba skutečnost, že užívání sibutraminu, který byl před třemi lety stažen z trhu, bylo provázeno právě vyšším výskytem kardiovaskulárních příhod velmi pravděpodobně spojených byť jen s minimálním zvýšením srdeční frekvence. Protože se ale u potravinových doplňků nemusí deklarovat účinek u lidí (jsou to jen potravinové doplňky), je velmi nepravděpodobné, že by tento účinek měly.

DETOXIKACE ORGANISMU

V poslední době se také množí různé postupy vysvětlující, jak je důležité detoxikovat organismus. Jsou popisovány nejen různé zaručené diety, ale dokonce i mechanické očistné procesy, které mají údajně nějaký význam. Tak zatímco například ovocné či odlehčené dny mohou být i prospěšné a lze s nimi i souhlasit, pokud to někomu vyhovuje, ostatní postupy jako klyzma či pouze pití vody celý den jsou pro lidský organismus nevhodné.

Nejlepším „detoxikačním“ procesem je samozřejmě dostatečný pitný režim a v potravě omezení například smažených pokrmů či uzenin, resp. sekundárně zpracovaných mas, které obsahují větší množství látek, s nimiž si musí organismus poradit. Dostatek tekutin, vlákniny a eventuálně vitaminů v přírodní podobě je pak nejlepší detoxikační směsí.