Jako každý rok, již v tomto období většina předsevzetí o změně životního stylu končí, a tak čím dál tím více se obracíme tam, kde nabízejí nějaké zaručené metody snížení hmotnosti? Jak se v tom orientovat?
Obezita není definována jen jako nadměrná hmotnost, ale především jako zvýšení množství tukové tkáně. Existují totiž lidé, kteří ačkoli by podle BMI byli zařazeni v kategorii nadváhy či obezity, podle obsahu tuku mohou být hluboce v pásmu normy. Jsou to převážně sportovci, u kterých je potřeba více síly a dynamiky a mají větší zastoupení svalů. U běžné populace však většinou orientace podle BMI stačí. Rozpaky pak mohou nastat u lidí s BMI 26–27, kdy skutečně mohou mít zcela normální procento tukové tkáně, a naopak zvláště u žen s BMI pod 25 klidně mohou mít nad normu tukové tkáně (viz tab.). Správné hubnutí by pak mělo vést především k úbytku tukové tkáně.
Je zcela zřejmé, že při snížení hmotnosti o několik desítek kilogramů dojde současně i ke snížení množství aktivní tělesné hmoty a ke ztrátě vody, kterou obézní často hodně zadržují. Agresivní redukční režimy (přísné redukční diety) však vedou přednostně k vyčerpání zásobního cukru glykogenu a tím i ke ztrátě vody. To jsou většinou první kilogramy, které ztrácejí lidé dodržující tyto režimy v prvních dnech. Následně sice dojde k prudkému vzestupu oxidace mastných kyselin (spalování tuků), ale jako energie bude nejčastěji použita svalová bílkovina, která při omezení pohybu (při těchto dietách se hýbat moc nelze) je nepotřebná a je tak dobrým zdrojem energie. Navíc při ztrátě svalové tkáně se organismus dobře adaptuje na dietu tím, že se sníží bazální metabolismus. Při běžných redukčních režimech a běžném životě zvládneme denní energetický deficit cca maximálně 3 000 kJ – tedy v přepočtu 0,1 kg tukové tkáně. Pokud dochází k většímu poklesu, je to často na úkor vody, což obvykle nevadí.
V poslední době se také množí různé postupy vysvětlující, jak je důležité detoxikovat organismus. Jsou popisovány nejen různé zaručené diety, ale dokonce i mechanické očistné procesy, které mají údajně nějaký význam. Tak zatímco například ovocné či odlehčené dny mohou být i prospěšné a lze s nimi i souhlasit, pokud to někomu vyhovuje, ostatní postupy jako klyzma či pouze pití vody celý den jsou pro lidský organismus nevhodné.
Nejlepším „detoxikačním“ procesem je samozřejmě dostatečný pitný režim a v potravě omezení například smažených pokrmů či uzenin, resp. sekundárně zpracovaných mas, které obsahují větší množství látek, s nimiž si musí organismus poradit. Dostatek tekutin, vlákniny a eventuálně vitaminů v přírodní podobě je pak nejlepší detoxikační směsí.