Obesity News
Mgr. Petr Fábin – rozhovor

Mgr. Petr Fábin – rozhovor

Nesmíte na lidi klást přehnané nároky, důležité je, aby cvičení zvládli a chodili pravidelně. U vrcholového sportovce jde hlavně o výkon, u lidí pod lékařským dohledem jde o kompenzaci zdravotního problému, o zlepšení fyzické kondice, o snížení nadváhy a dalších rizik.

Vystudoval Západočeskou univerzitu v Plzni, obor tělesná výchova a sport a Univerzitu Palackého v Olomouci, Fakultu tělesné kultury, obor rekreologie. V současné době se v rámci svého postgraduálního studia v Ústavu tělovýchovného lékařství 1. LF UK a VFN v Praze zabývá výzkumem preskripce pohybové aktivity obézních pacientů. V rámci studijní praxe na vysoké škole pracoval v lázních Dolní Lipová jako instruktor řízených pohybových aktivit především pro obézní děti a dospělé, ale také jako horský a vodácký průvodce cestovních kanceláří.

Od roku 2004 působí na pozici vedoucího Rekondičního centra VŠTJ MEDICINA Praha.

Na úvod moje obvyklá otázka. Jak jste se dostal k problematice léčby obezity?

Postupně, již při studiu na Univerzitě Palackého v Olomouci jsem si ve třetím ročníku Fakulty tělesné výchovy vybral specializaci podpora zdraví a outdoorové sporty. V rámci studijní praxe jsem pracoval v lázních Dolní Lipová, kde jsme připravovali sportovně rekondiční programy pro obézní děti, později i pro dospělé.

Náhodou jsem od svého kolegy dostal kontakt na doktora Martina Matoulka, který v té době začínal vytvářet a organizovat cvičení pro lidi s nadváhou, ale i pro pacienty s různými zdravotními komplikacemi (cukrovka, vysoký krevní tlak, metabolický syndrom). Měl v úmyslu vybudovat pracoviště, které by navazovalo na práci obezitologů v poradnách a zajistilo klientům pohybové aktivity pod vedením zkušených odborníků. Pro lékaře v obezitologické poradně je velkou pomocí, když může svého pacienta svěřit do rukou odborníka na pohyb, pro člověka s nadváhou je zase velmi praktické, pokud ví, kam může přijít v případě, že chce začít cvičit, a na koho se konkrétně obrátit, když chce v začátcích poradit.

Takže na vytvoření rekondičního centra jste se podílel od samého počátku. Co bylo nejdůležitějším úkolem v začátcích vaší spolupráce a jakým činnostem se věnujete nyní?

Na začátku jsem zde pracoval jako instruktor pohybových aktivit a podílel se na tvorbě metodiky cvičení pro lidi s nadváhou a dalšími zdravotními komplikacemi. Dále bylo důležité vytvořit systém spolupráce (provázanosti) mezi rekondičním centrem a lékaři v obezitologické poradně, vytvořit metodiku pohybových aktivit a zvolit vhodné druhy cvičení. Myslím si, že se to podařilo velmi dobře, centrum funguje, je velmi vytížené. Původní provoz byl pouze v pracovních dnech, dnes si můžete zacvičit i o víkendu, skupinová cvičení fungují i mimo centrum. V současné době tu pracuji na pozici vedoucího rekondičního centra a věnuji se školení nových instruktorů i výzkumným programům.

Zmínil jste se o metodice cvičení pro obézní lidi. Liší se nějak skladba pohybových aktivit u těchto klientů, existují určité zvláštnosti, ke kterým musíte přihlížet?

Při práci na metodice cvičení jsem vycházel ze svých zkušeností sportovního trenéra kanoistů. Uvědomil jsem si, že zákonitosti a nástroje cvičení jsou stejné obecně. Je jedno, jestli jde o vrcholové sportovce nebo o jedince se zdravotním problémem. Co se ale liší, je cíl a přístup. U vrcholového sportovce se jedná hlavně o výkon, u lidí pod lékařským dohledem jde o kompenzaci zdravotního problému, o zlepšení fyzické kondice, o snížení nadváhy a dalších rizik. Musíte tedy pohybové aktivity a jejich skladbu jinak namíchat, dávkování přizpůsobit aktuálnímu stavu cvičícího. Nesmíte na lidi klást přehnané nároky, důležité je, aby cvičení zvládli a chodili pravidelně. Dalším důležitým momentem je komunikace s klienty, je potřeba s nimi mluvit, motivovat je vlastními výsledky.

Zajímaly by mě informace o zmíněných výzkumných programech. Můžete nám jeden z programů, na kterém trávíte hodně času, blíže představit?

V současné době dokončuji postgraduální studium a zároveň i výzkum zaměřený na metabolický syndrom. Účastním se grantového programu sledování metabolických změn při pravidelných pohybových aktivitách. Ve sledované skupině máme asi 150 klientů, kteří na základě lékařského vyšetření splňují kritéria lidí s metabolickým syndromem (nadváha, velký obvod pasu, počínající diabetes, hypertenze). Při vstupu do programu každého otestujeme jako vrcholového sportovce, to znamená, že vyhodnotíme stejné parametry - ukazatele fyzické kondice. Na základě aktuálního zdravotního stavu navrhneme tříměsíční plán cvičení. Po třech měsících pravidelné pohybové aktivity se účastník programu podrobí opět testování fyzické zdatnosti a lékařskému vyšetření. Musím říci, že pokud někdo vydrží pravidelně 3 měsíce cvičit obden, odrazí se to na jeho zdravotním stavu i na fyzické zdatnosti. Fyzická kondice se zlepší vždycky, lidé si také vytvoří psychologický návyk cvičit. Účastníci programu potvrzují zlepšení kvality života. Pokles hmotnosti se pohybuje za tři měsíce od 2 do 12 kg.

Vy sám jste byl vrcholovým sportovcem, nyní jste sportovcem aktivním. Předpokládám, že problémy s váhou nemáte. Přesto, hlídáte se, přemýšlíte o své životosprávě?

Každý o životosprávě přemýšlí. Kdo říká že ne, nemluví pravdu. Problém s váhou asi nemám, ale je to otázka. Coby vrcholový sportovec jsem měl o 8 kg méně. Když vrcholově trénujete vytrvalostní sport, nadváhu mít prakticky nemůžete. Ale velká zátěž také není pro zdraví ideální. Nyní sportuji rekreačně, snažím se 3x týdně se pohybu věnovat. Sport mě baví, chci a musím se hýbat. Když si z důvodu pracovní vytíženosti nemohu alespoň zaběhat, pohyb mi velmi chybí. Stává se mi, že po Vánocích potřebuji shodit pár kilo, to jsem pak spíš ochoten přidat si pohyb než se omezit v jídle. Mojí výhodou je, že mám sport rád a že jsem zvyklý cvičit od dětství.

Děkuji Vám za rozhovor a přeji hodně sportovních úspěchů.

Přečteno:  6170×

Vyšlo:  6. 9. 2007

Poslat článek: e-mailem

Článek je v kategoriích: Životní styl, Ostatní články

 
© Aleš Krupička 2007–2018