Obesity News
Pravidelný půst posiluje ducha i organismus každého z nás

Pravidelný půst posiluje ducha i organismus každého z nás

Marek Šplíchal

říká kněz Římskokatolické církve a duchovní správce Farnosti u sv. Petra Na Poříčí Lukáš Lipenský, O.Cr., v našem rozhovoru, v němž rozhodně nepromlouvá pouze k věřícím.

Co je vlastně půst?

Především chci říci, že půst není žádná hladovka. S tímto mylným pohledem se totiž bohužel stále často setkávám. A co že půst je? Jednoduše řečeno to je důkaz o tom, že tělo dokáže ovládat ducha. Člověk si zkrátka na určitý čas dokáže odříct část něčeho, co je pro něj běžné, co často využívá, potřebuje, co má rád nebo co mu chutná.

Chcete říci, že půst není jen o jídle?

Určitě ne. Postit se můžeme od čehokoliv, co je naší běžnou součástí, bez čeho si, dejme tomu, neumíme představit náš život. U někoho to tedy může být televize či počítač, u jiného zase alkohol či cigarety a tak podobně.

Jak vlastně půst spatřil světlo světa?

Půst je starozákonní židovská tradice a v původním pojetí vyjadřoval duchovní přípravu na velké svátky, na oslavu, ale také jakousi vnitřní očistu. V Novém zákoně Kristus zdůrazňuje ještě almužnu, která je vyjádřením solidarity s potřebnými. Zkrátka tím, že si něco odřeknu, mohu pomoci někomu jinému. Půst je také chápán jako účinný prostředek proti zlu a hříchu. A je zde ještě jedna důležitá věc, kterou Kristus uvádí v bibli, a sice když se postíte, nemějte zkroušenou tvář. Nemá to na vás být vidět, nemáte to dávat na odiv. Je to pro vás důležité vnitřně, ne navenek.

Vždycky jsem si myslel, že půst se týká především zákazu masa. Jak to tedy je?

Ano, maso má v půstu svoje „výsadní” postavení, tím myslím, že jeho konzumace je striktně zakázána, ovšem jen ve dvou dnech, a to na Popeleční středu a Velký pátek neboli počátek a konec předvelikonočního postního období. A dva dny bez masa, uznejte sám, se dají zvládnout dobře. I když já mám na maso největší chuť právě v tyto dva dny. Navíc zde existuje tzv. půst újmy, který znamená, že člověk sice může jíst několikrát za den, ale dosyta pouze jednou. Další křesťanskou tradicí je držení půstu od masa každý pátek, které ale není striktně nařízeno. Jeho nedodržování není, narozdíl od dvou výše jmenovaných dnů, těžkým hříchem.

Na koho se držení půstu v křesťanském pojetí vztahuje?

Půst připadající na ony dva významné dny v předvelikonočním období se vztahuje na každého zdravého křesťana ve věku od 14 do 60 let. Výjimku představují lidé nemocní; ti, kteří v tyto dny těžce pracují; těhotné ženy a v dřívějších dobách to byli také lidé na náročných dlouhých cestách. Po šedesátce by člověk v tyto dny stále neměl jíst maso, ale už nemusí držet půst újmy.

Vím, že spolupracujete s obezitologem Martinem Matoulkem. Zeptám se proto, zda je půst nějak významný i z pohledu správné životosprávy, resp. změny životního stylu?

Ano, v tomto ohledu může být půst velmi užitečným nástrojem jak překonat stereotypní myšlení. Totiž tím, že dokážu sám nad sebou zvítězit v jedné věci, přispívá k tomu, že uspěji i v jiných oblastech. Schopnost umět si odříct je velmi důležitá pro posílení psychiky a odolnosti, pro dobrý pocit a v neposlední řadě roste zdravé seběvědomí. Navíc jsem toho názoru, že s plným žaludkem se cokoli dělá hůř. Na druhou stranu být úplně hladový, to také neprospívá. I z toho důvodu církev nepožaduje držení 40denního, tzv. Královského půstu v předvelikonočním období, a to přesto, že tento půst má velmi silný duchovní náboj. Vždyť ho kdysi držel i sám Kristus.

Co udělat pro to, abychom po jednom úspěchu, kdy se nám podařilo si něco odříct, takzvaně neusnuli na vavřínech?

Určitě to chce, aby to nebylo jakési jednorázové gesto, ale abychom půst brali jako samozřejmou součást života, jako činnost která trvá a pokračuje. V duchovním pojetí nechápeme půst jako nějaký osobní úspěch, ale spíš jako dobrý vklad do budoucna, který je potřeba stále obnovovat a udržovat. Všem lidem, věřícím i nevěřícím, mohu určitě doporučit jakoukoliv formu půstu, kterou budou dodržovat jednou týdně, podle křesťanské tradice nejlépe v pátek. A nemusí se zpočátku jednat o zdrženlivost v jídle, nýbrž o odřeknutí si jakékoliv každodenní činnosti. K půstu od jídla se lze takto přesunout postupnými úspěšnými krůčky. Myslím, že to organismus každého člověka ocení. Navíc určitá újma v příjmu potravy napomáhá i pro zlepšení bystrosti, zpřesnění rozhodování a tím ke zlepšení orientace v sobě samém a následně v okolním světě. A to přece stojí za to.

Přečteno:  6725×

Vyšlo:  14. 4. 2011

Diskuze: 0 příspěvků (vstoupit do diskuze)

Poslat článek: e-mailem

Hodnocení:  12345

Článek je v kategoriích: Strava, Tipy

 
© Aleš Krupička 2007–2018