Obesity News
Konference Čas pro zdraví
Deník pološílené cvičenky aneb Roudnice den za dnem... 3. část

Deník pološílené cvičenky aneb Roudnice den za dnem... 3. část

V minulé části došlo již na první hodiny aerobiku, který cvičenky řádně prověřil. Dokonce se vytvořily dvě výkonnostní skupiny – pro rychlejší a pomalejší. Cvičilo se i po večeři. "Servíroval" se kruhový trénink na trávě s legračními přechody mezi cvičeními, např. kachní chůzí nebo s krabicí od pizzy na hlavě. Ryze akční den se cvičenky jaly zakončit ve společenském duchu s trochou vína. V pozdní noci naše cvičenka, při psaní dalších řádků do deníku, již přemítala o neděli...

Neděle začala raníčkem. Jak skončí, je ve hvězdách...

Budíčka mám v Roudnici, kdy chci, pod podmínkou, že stihnu raníček v osm. Že nevíte, co je to raníček? Protažení před snídaní, ale často nejen protažení buněk svalových, ale také mozkových. Tak tomu bylo i v neděli. Rozcvička byla o paměti a postřehu a já společně s dalšími spolutrpitelkami jsme zjistily, že po ránu jsme inteligenčně téměř na dně. A určitě za to nemohly ty večerní dvě deci místního roudnického růžového. Ale kdo nezkusil, neuvěří. A hra s kamínky – původně jsem si myslela, že je tak pro děti – byla překvapivě rychlá a vtipná. Nemohu a ani nechci líčit vám v následujících dnech vše dopodrobna, protože nejlepší je vyzkoušet si to v Roudnici na vlastní kůži. A nakonec – každý pobyt musí skrývat nějaké to překvapení.

Po snídani jsme ještě seděly u stolečků a probíraly obvyklá seznamovací témata: muži, děti, vnoučata a dovolená (někdo ji už měl, další se na ni teprve chystají). Skončily jsme jako obvykle u vaření. Sex kupodivu zatím na přetřes nepřišel. Možná je to tím, že se více pohybuji, eufemisticky řečeno, ve střední věkové skupině.

Ke snídani jen jedna drobná poznámka. Dostaly jsme mimo jiné jogurt, ale takový nějaký škrobový, bez živých kultur. Mou vášní jsou totiž i etikety a jejich čtení.

Cvičí se až pětkrát denně. Kdo chce, může i víckrát

Ještě pár informací pro ty, kteří na podobném pobytu dosud nebyli. V Roudnici není nic povinné, rekondiční pobyt jste si zaplatili sami, máte zajištěno bydlení, stravování i program. A je jen na vás, jak s časem a tím, co vám cvičitelky, či chcete-li trenérky, nabídnou. Jenže je škoda dát několik tisíc, ve kterých je i pohyb pod odborným vedením, a pak se válet v chatce nebo opalovat.

Nedělní dopoledne bylo fakt nabité. Raníček již znáte. Po snídani následuje dopolední program, obvykle dělený na skupiny, takže máte i dva druhy pohybu před obědem. Odpoledne opět jedna až dvě lekce, pokud se jede plavat, tak jen jedna. A po večeři ještě jedno cvičení, obvykle pomalejší, třeba jóga, tai-či a podobně. Dále máme k dispozici od rána do večera posilovnu nad pizzerií se základním vybavením. Můžeme si tam vzít třeba přidělenou karimatku, malý míček a posilovat.

Vraťme se k nedělnímu dopoledni. Po rozdělení na dvě, řekněme, výkonnostní skupiny šla jedna půlka na rychlý aerobik a druhá na posilování s overbally. Patrně už jste uhodly, kdo z vás byl ten špion a vše zaznamenával, a tak mohu říci, že já byla nejprve posilovat. Lucka nám dala pěkně zabrat a pokud jsme si myslely, že máme dost, byly jsme na omylu. Renča z nás vyždímala nadlidský výkon spolu se zbytečky energie. Největším problémem se pro některé stalo zkoordinování rukou a nohou a ještě k tomu se strefit do hudby. To vše střižené anglickým názvoslovím kroků a variací.

Naštěstí výborná kuřecí polévka se zeleninou byla i na přidání. Kuřecí jatýrka s rýží a se salátem chutnaly všem, snad bych měla jen připomínku k volbě kuřecích jater – cholesterolové to bombě. Raději se jim vyhýbám. Odpolední klid jsme si odpustily, neboť svítilo sluníčko. Kdoví jak dlouho to bude trvat, a tak následovalo relativně volné odpoledne: koupání v nedaleké pískovně.

Přečteno:  6123×

Vyšlo:  18. 10. 2007

Poslat článek: e-mailem

Článek je v kategoriích: Životní styl, Vaše příběhy

 
© Aleš Krupička 2007–2018