Obesity News
Konference Čas pro zdraví
Otrava houbami aneb proč na žampiony raději do obchodu

Otrava houbami aneb proč na žampiony raději do obchodu

MUDr. Jitka Housová, Ph.D.

Říká se, že všechny houby jsou jedlé, některé však jen jednou. Touto větou vás, milí čtenáři, nechci vůbec děsit, nicméně na jedovaté houby si musíme dávat vždycky pozor. Houby můžeme z hlediska poživatelnosti dělit na jedlé, nejedlé (nejsou jedovaté, ale jsou např. hořké, palčivé či jinak nevhodné k jídlu) a jedovaté. Největší skupinu tvoří houby jedlé. Houby jedovaté a nejedlé jsou ve výrazné menšině.

Jedovaté houby můžeme rozdělit do dvou hlavních skupin, a to na ty:

  • které svého „gurmána“ spolehlivě zabijí – sem patří nechvalně proslulá muchomůrka zelená a jízlivá, závojenka olovnatá či čepičatka jehličnanová; všechny, až na posledně zmiňovanou, se většinou zaměňují za žampion.
  • jejichž požití nemá bezprostřední smrtelné následky, ale nepříjemné příznaky – např. po muchomůrce tygrované a červené se dostavují halucinace a event. zvracení (někteří šamani je využívali na vyvolání transu, resp. k předpovědím „věcí budoucích“ a v dnešní době jsou zneužívány narkomany jako velmi levné halucinogeny). Mezi halucinogenními houbami zcela jistě vede lysohlávka s aktivní látkou psyllocybin. Experimentování s halucinogenními houbami je však velice nebezpečné, jelikož množství obsažené aktivní látky se liší, v některých případech až dramaticky.

Muchomůrka zelená

POKUD ČLOVĚK ZJISTÍ, ŽE POZŘEL MUCHOMŮRKU ZELENOU, JE NUTNÉ CO NEJDŘÍVE PŘIVOLAT LÉKAŘE A VYVOLAT ZVRACENÍ! PŘI BRZKÉM ZACHYCENÍ OTRAVY MÁ POSTIŽENÝ NADĚJI NA ÚPLNOU DETOXIKACI.

Muchomůrka zelená je nejjedovatější houbou na světě. Téměř ve 100 % je zaměňována za žampion. Zajímavostí je, že lidé, kteří ji požili (a přežili), vypovídali o její velmi dobré chuti. V každém případě nedoporučuji se této houby byť jen dotýkat, natož pak ji olizovat (pozor s dětmi) či s ní dělat jakékoli jiné experimenty. Záludností této muchomůrky je to, že otrava se projeví za mnoho hodin (nejdříve za osm) až dní, takže si postižení na pravou příčinu svých obtíží často ani nevzpomenou. Otrava se zpočátku projevuje celkovou nevolností, zvracením a malátností. Postupně dochází k nezvratnému poškození jater a ledvin. Ke smrtelné otravě člověka stačí i jedna jediná plodnice!

Závojenka olovová

Výskyt závojenky olovové (rovněž často zaměňované za žampion) je, v porovnání s muchomůrkou zelenou, poměrně vzácný. První příznaky otravy se projevují zhruba po 2 až 3 hodinách od požití. Dostavují se silné průjmy, úporné zvracení a kruté bolesti břicha. V důsledku průjmů a zvracení může dojít k závažné dehydrataci organismu, která může být zejména pro děti a staré lidi až smrtelná. U jinak zdravých lidí je otrava touto houbou sice velmi nepříjemná, nezanechává ale nevratné poškození organismu, jako např. muchomůrka zelená.

Čepičatka jehličnanová

Čepičatka jehličnanová patří sice k malým houbám, o to větší je ale otrava, kterou její požití způsobuje. Její nebezpečnost lze směle přirovnat k muchomůrce zelené, dokonce obsahuje podobné toxiny! To znamená, že nám ničí játra. A toxiny, které obsahuje, jsou tzv. termostabilní, tedy nemizí varem.

Pavučince

Další velmi záludnou skupinou jedovatých hub jsou pavučince, zejména pak pavučinec plyšový. Otrava touto houbou (opět zaměňovanou za žampion) se projevuje až za několik dní, typicky za týden až dva, a to selháním ledvin.

Upozornění: Někteří houbaři mají tendenci čerstvé houby ochutnávat, v případě výše uvedených hub bude ale rozumnější rozbalit si hašlerku. ☺

Věřím, že si po přečtení výše uvedených řádků alespoň někteří z vás řeknou, že žampiony bude napříště lepší pořídit v obchodě. Tam nám zcela jistě muchomůrku zelenou neprodají.

POVĚRY O JEDOVATÝCH HOUBÁCH

Jedovaté houby jsou pestře zbarvené.
Řada smrtelně jedovatých hub je bílých nebo mají nenápadnou barvu, např. muchomůrka zelená či jízlivá rozhodně pestrobarevné nejsou.

Jedovaté houby nejsou červivé a nejsou na nich slimáci.
Například muchomůrka zelená je pro hmyz neškodná a jeho larvy se v ní běžně vyskytují. Plži ji též hojně vyhledávají.

Dlouhé převaření či smažení zlikviduje každý jed.
Pouze některé jedovaté houby se po tepelné úpravě stanou jedlými (např. hřib satan). Drtivá většina toxinů obsažených v jedovatých houbách je vysoce tepelně stabilní a varem se nezničí. Všechny smrtelně jedovaté houby vyskytující se na českém území si uchovávají svoji jedovatost i po dlouhodobé tepelné úpravě.

Jedovaté houby chutnají odporně.
Naopak. Řada smrtelně jedovatých hub je chuťově vynikající, speciálně muchomůrka zelená a jízlivá jsou považovány za velmi chutné. František Smotlacha, legenda české mykologie, k tomu poznamenává: „Všechny houby opravdu jedovaté mají chuť a vůni příjemnou nebo aspoň nenápadnou a většinou i sympatický vzhled.“

Co roste na pařezech, resp. na dřevě, to je jedlé.
Například smrtelně jedovatá čepičatka jehličnanová běžně vyrůstá z padlých stromů a pařezů.

Zdroj: Wikipedie

Přečteno:  12140×

Vyšlo:  29. 9. 2010

Diskuze: 0 příspěvků (vstoupit do diskuze)

Poslat článek: e-mailem

Hodnocení:  12345

Článek je v kategoriích: Strava, Tipy

 
© Aleš Krupička 2007–2018