Obesity News
Deník pološílené cvičenky aneb Roudnice den za dnem... 4. část

Deník pološílené cvičenky aneb Roudnice den za dnem... 4. část

V minulé části jsme opustili naši cvičenku právě ve chvíli, kdy se společně s ostatními rozhodla využít nedělní slunné odpoledne koupáním v nedaleké pískovně. Nejen jak pokračovala neděle, ale i o pondělí se dočteme v dalším pokračování reportáže z rekondičního pobytu.

Neděle - pokračování

Relativní klid skončil v okamžiku, kdy jsme se vrátily do areálu. Dostaly jsme totiž do rukou hole na nordic walking, neboli severskou chůzi, a vyrazily na trénink k Labi (a nejen ten, ale to jsme ještě nevěděly). Nordic walking je, velmi stručně řečeno, chůze s holemi ne nepodobnými těm na běžky. Chodí se s nimi po rovině na asfaltu i lesních cestách, neocenitelné jsou na horách.

Pět koleček různě dlouhých soutěží (opět nepopisuji, musíte si to vyzkoušet sami) zhuntovalo mé nohy víc než dálkový pochod nebo horská túra. Pomalu si zvykám na jména svých kolegyň, po chůzi s holemi jsem si zapamatovala zejména Jindřišku, malou blondýnku, která celou lekci absolvovala ještě i s nacpaným batohem na zádech. S batohem, kterého se nevzdá ani v příštích hodinách, cvičeních a dnech. A jehož obsah nám zůstal navždy zapovězen.

Soutěž bez vítěze

A ještě jedna drobnost, výsledky koleček jsme si psaly na papíry a mělo se konat vyhodnocení družstev. "A kup kulatý sušenky, večer budu rozdávat medaile," blesklo mi hlavou. No, buď se vyhodnocovalo ve chvíli, kdy já nebyla na place, anebo nám to Lucka s Renčou prostě zůstaly dlužny do příští Roudnice.

Ale legrace při kolečkách s holemi je opět nesdělitelná, jen věřte, že jí bylo víc než dost. A ještě jeden postřeh, zatímco my dámy v letech braly soutěž jako hru a užily si při ní, mládež se hnala dopředu a mermomocí chtěla vyhrát. Jak vidno, stejně nevíme, kdo vyhrál, takže naše rozvaha byla na místě.

Hříšník se tu těžko utají

Večeře klasicky skončila vařením – ústním předáváním zaručených receptů. Doktor Matoulek by z nás měl radost. "Pekl" se česnek v pálce, "grilovaly" se lilky a "vařila" polévka z cuket, zapečené cukety, buchta z cukety a brambory v mikrovlnce. Jsme tak uvědomělé, že by to zítra chtělo nějaký zákusek. Mimochodem, pamětnice tvrdí, že si doktor Matoulek jezdil pro ženské rovnou do roudnické cukrárny, neb mu to vždy někdo prásknul. Oni prý bonzují i zaměstnanci pizzerie naše skleničky vína, ale co je na tom pravdy...

Večer katastrofa

Po večeři mělo být "zdravotní cvičení". Každý tomu říká jinak, tohle bylo jen další huntování zničených těl. Ale vážně – skvělé protažení po těch prvních lekcích. Jen mě bolí celý člověk. Večer ovšem katastrofa (to je ten nečekaný nedělní konec): došlo růžové víno a bude až zítra, museli jsme vzít zavděk bílým.

Pondělí

Pondělní raníček byl skvělý, taková hmatová dráha, jenže pro nohy. Šli jsme ve dvojicích, jeden poslepu a bosky, druhý jej vedl. Po laně položeném v trávě, dřevěném stupínku, karimatce, míčcích, igelitu i papíru. Mezi tím tráva. A jen jsme vnímali působení různých povrchů, když člověk nevidí.

Krista začala perlit

Po tomhle cvičení zazněla jedna z prvních Kristiných perel. Na Renčinu otázku, co nás bolí, jsme tak nějak unisono prohlásily, že celé tělo, případně celý člověk. Krista to rozhrábla: "Bolí mě všechno kromě varlat!" Odbouraly jsme se jako jeden muž. Martin možná jako jedna žena.

Snídaně byla sice kalorická, ale super a příjemná změna od minulého pobytu. Servírovalo se totiž müsli a hned dva druhy. S jahodami a jogurtovými lupínky a kokosové s rozinkami a medem. A ne jen troška, ale na stolečku stály celé krabice. Nic z nich nezbylo! Ovšem energie jsme měly na celé dopoledne – a že jí bylo zapotřebí.

Dozvíte se, kdy se jede na 120 %

Následoval totiž aqua aerobik v bazénu v Litoměřicích. A protože Renča jela klasicky na 120 %, zpotily jsme se všechny, voda nevoda. Kdo Renatu v bazénu nezažil, nepochopí, tohle si musí každý vyzkoušet sám. Další pot a hlavně smích jsme přidaly v okamžiku, když Krista ve volném plavání navrhla aquabely a my zkoušely zvedat jednu či druhou nohu nebo ruku, ale nakonec také břicho a prsa. Zkuste ležet ve vodě a dmout hrudník nebo vystrkovat pupík. Nejlépe to šlo Marii, fakt bomba.

Po aqua aerobiku nám naše skvělé instruktorky domluvily prohlídku litoměřického podzemí. Takže jsme měly sport i s kulturou. Bylo tam chladno, venku 30, v kasematech tak 15 stupňů, ale spalovaly jsme kalorie (chcete-li kilojouly) i tam. Trasa měřila 366 metrů, měla 180 schodů střídavě nahoru, dolů, doleva i doprava, a převýšení dosahovalo 10 metrů. Super. Na povrchu – nechci žalovat, ale upozornit musím – si některé hříšnice daly i zmrzlinu. Ale po pár obchůdcích či kávě nás hnal hlad a my se fakt těšily zpět do Roudnice. K obědu nám servírovali tukožroutskou polévku à la Roudnice a kuře s dušenou zeleninou a rýží. Opět mi chybělo trochu čerstvé zeleniny, ale jen trochu.

Protože navzdory předpovědím meteorologů nám počasí stále přálo, jela se po obědě část opět koupat do pískovny, ty uvědomělejší na kole, ostatní auty. Někdo zůstal v areálu a jen se slunil, pár si vyrazilo na nákupy. Můžete hádat, co jsem dělala já, a bez mučení – "b" je správně. Odpolední program se dělil na kruhový trénink pro pomalejší skupinu a fitbally pro ty rychlejší, tak zhruba pozítří si to prý prohodíme. A protože v mezičase dorazila (nejen) masérka Andrea, začaly jsme si také opravdu užívat. Masáž si nedopřeje jen blázen, já bych na ni mohla obden. Sem tam někomu masáž nabourá účast na cvičení, ale nic se nemá přehánět a stále je před námi pět dnů pohybu. Kdo ví, co si na nás ty dvě ještě připraví a čím nás překvapí. Myšlenka se ukázala jako prorocká :-).

Večeře byla sice dietní, ale úžasná. Celerový salát se sýrem a k němu zelný s mrkví, to vše doplněné pizza chlebem nebo kouskem celozrnného pečiva. Tohle bych fakt mohla, další tip i do domácího jídelníčku. (Musím se přenést v čase, ten celerový salát jsem doma už dělala dvakrát a jde ze sterilovaného i čer­stvého, čerstvý povařte ve sladkokyselém nálevu. Postrouhat do něj můžete i uvařenou bramboru. A s celerem je dobré uvařit i mrkev, salát má pak hezčí barvu.) Ale zpět do Roudnice, je po večeři, mírně nám slehlo a čeká nás večerní cvičení.

Pilates s Andreou a výtah v pánevním dně

Andrea nejen masíruje, ale i cvičí Pilates. Jeho záludnosti nám předvedla v hodině po jídle. Zdánlivě jednoduché cviky s malým rozsahem dost potrápily naše mírně utýraná těla. Ale cvičení je to, řekla bych, výživné a na tvarování určitých partií asi velmi vhodné. Jen to chce asi dobrou průpravu a také výdrž. Jako nejvíc ponižující pro mne byl povel stáhnout břišní svaly a zatáhnout pupík tak, až bude bříško dle Andrey jako deska, v dalším pokynu jako kámen. Jablečné pyré v okolí mého pasu ztuhlo na vanilkový pudink a při dalším usilovném zatínání dosáhlo konzistence huspeniny. Víc se mi opravdu nepodařilo. Snažila jsem se, co to šlo, a ostatní kolem, jak jsem se tak po očku dívala, také, ale asi to moc košer Pilates nebylo.

Vtipný byl i pokyn při uvolnění: "Poklepejte si svalíky na zadečku a na stehnech," děla Andrea. Většina našich zadečků si tohle označení zasloužila před deseti, dvaceti i více lety, nyní pro to existuje mnohem jadrnější, ale přece jen nepublikovatelný výraz. A stehna – celulitida od limetky přes pomeranč až po květák, spektrum ovoce a zeleniny je opravdu široké.

Smích nechyběl ani při Pilates. "Představte si, že máte v pánvi výtah a on postupně, jak zatínáte svaly, jede do prvního, druhého a nakonec až do třetího patra," popisovala Andrea stahování pánevního dna a připodobňovala nám jeho fáze ke stoupání výtahu. Bránice nám procvičil Martin, jediný zástupce silného pohlaví mezi námi: "Mně ten výtah vyjíždí občas až do čtvrtého!"

Ale cvičilo se krásně, u chatičky číslo 3, té velitelské, pod stromem. Pod tím, kde se to ovšem také bělá ptačím trusem a ti ptáci nad námi při cvičení vesele cvrlikali a já měla spíš obavu, aby na někoho něco neutrousili. Neutrousili, ale příště si lehnu mimo dosah větví.

Zítra nás čeká odpočinkový den a výlet na Radobýl (při demokratickém hlasování zvítězil nad Řípem). Ten odpočinek byl pochopitelně pouze fikcí, ale to musíte číst dál. Možná dnešní posezení zkrátíme, i když co oko Matoulkovo nevidí – možná nahlásí personál pizzerie. Doktore, ale my se fakt celý den potili a nezastavili a dietně nehřešili. Tak buďte trochu shovívavý.

Přečteno:  6470×

Vyšlo:  1. 11. 2007

Poslat článek: e-mailem

Článek je v kategoriích: Životní styl, Vaše příběhy

 
© Aleš Krupička 2007–2018