Obesity News
S velkým respektem přistupuji k pacientům, kteří dokázali dlouhodobě změnit svůj životní styl

S velkým respektem přistupuji k pacientům, kteří dokázali dlouhodobě změnit svůj životní styl

Redakce

říká prof. MUDr. Martin Haluzík, DrSc., v našem rozhovoru nejen o náročnosti léčby cukrovky pro pacienty, ale také o současném stavu i výhledech léčby cukrovky na prahu 21. století.

Pojďme vzít cukrovku 2. typu pěkně od začátku. Co je to za nemoc a jak se projevuje?

Jedná se o onemocnění, které vzniká především ve středním a starším věku a projevuje se zvýšenou hladinou cukru v krvi. Dlouhodobě zvýšená hladina krevního cukru může být pro člověka velice nebezpečná, jelikož je doprovázena řadou závažných komplikací, a to zejména onemocněním cév typu aterosklerózy, které vede např. k srdečnímu infarktu či mozkové mrtvici. Dále může dojít vlivem dlouhodobě zvýšené glykemie k selhání ledvin, poškození očí (až k úplnému oslepnutí) a nervů. Z těchto důvodů je důležité, aby byla cukrovka 2. typu včas rozpoznána a léčena.

Jaké jsou příznaky rozvíjející se cukrovky? Můžeme je na sobě nějak rozpoznat?

Mezi typické příznaky rozvoje cukrovky patří zejména pocity zvýšené únavy, větší žízně, časté močení a někdy to může být i tzv. rozmazané vidění. Je ovšem potřeba říci, že na cukrovce 2. typu je nejnebezpečnější to, že dlouhou dobu nemusí být doprovázena žádnými zvláštními příznaky, resp. tyto příznaky nejsou mnohdy člověkem rozeznány, a to až v 80 % případů. To platí zejména u starší populace, která nepovažuje např. zvýšenou únavu za něco neobvyklého.

Vezměme tedy v úvahu ten „lepší“ případ, kdy člověk na sobě příznaky cukrovky rozpozná. Co má udělat? Na koho se obrátit?

Pokud má kdokoliv podezření na cukrovku, měl by se co nejdříve odebrat ke svému praktickému lékaři, který mu provede odběr krve se změřením hladiny cukru v krvi. Pokud jde o nejrizikovější skupiny populace, tj. lidi starší 50 let, zejména pokud jsou zároveň obézní a mají vyšší krevní tlak či hladiny tuků v krvi, ti by měli každoročně chodit na pravidelná preventivní vyšetření, která přítomnost cukrovky spolehlivě odhalí ihned.

Z několika různých zdrojů jsem zaznamenal označení cukrovky za epidemii současného světa. Není to přehnané?

Skutečně se jedná o jednu z nejrozšířenějších nemocí na světě, která do značné míry vypovídá o tom, jak nezdravě žijeme. Trpíme zejména nedostatkem pohybu, nezdravou stravou a celkově stresovějším prostředím. V současné populaci je zhruba 7–8 % cukrovkářů a odhaduje se, že v roce 2025, tj. za 15 let, jich má být až dvojnásobek. To už začíná být poměrně vážné a z tohoto pohledu je označení cukrovky za epidemii na místě.

Jak si ve výskytu cukrovky stojí Česká republika?

V rámci Evropy se pohybujeme bohužel spíše na předních místech, k tomu je potřeba připočíst, že podobné umístění si držíme i v počtu obézních lidí. Tyto dvě nemoci jsou do jisté míry spojené nádoby a tak velký výskyt obou vypovídá o naší životosprávě, tj. především o vlivu tradiční české kuchyně a primátu v konzumaci piva.

Když jste mluvil o cukrovce a obezitě, použil jste označení „spojené nádoby“. V jakém vztahu tedy jsou tato dvě onemocnění?

Prof. MUDr. Martin Haluzík, DrSc.

Od promoce v roce 1994 pracuje (kromě 3letého pobytu v USA v letech 2000–2002) na 3. interní klinice 1. LF UK a VFN v Praze. Klinicky se zabývá diabetologií a obezitologií, výzkumně pak mechanismy vzniku inzulinové rezistence a jejich ovlivněním, dále výzkumem endokrinní funkce tukové tkáně a gastrointestinálního traktu.

V souvislosti s tím, jak v průběhu života neustále přibíráme na hmotnosti, průměrně to je zhruba 0,25 kg za rok, přibývá v našem organismu zejména tuková tkáň. Ta, když je přítomna v nadbytku, produkuje látky, které přispívají ke vzniku cukrovky a také snižují citlivost organismu na inzulin, jenž má na starosti udržovat hladinu cukru v normálních mezích. K tomu se ještě přidávají další onemocnění, jako např. vysoký krevní tlak, zvýšení hladin krevních tuků a řada dalších. Vlivem všech těchto faktorů dochází ke zvyšování hladiny cukru v krvi a tím k rozvoji cukrovky. To znamená, že nadváha i obezita mohou vyvolat cukrovku. V opačném případě to ale přímo takto nefunguje, byť některé typy léků na cukrovku, a zejména pak inzulin, mohou také zvyšovat hmotnost.

Kolik z vašich pacientů má nadváhu či je obézních?

Pokud budu hovořit jen o diabeticích 2. typu, tak pacienti s nadváhou či obezitou tvoří až 80 % všech pacientů.

Z toho vyplývá, že léčba cukrovky musí vést přes změnu životního stylu, tj. směrem ke zvýšené pohybové aktivitě a zdravějšímu stravování.

Přesně tak. Ve světě existuje mnoho studií, které hovoří o tom, že vůbec nejúčinnější prevence cukrovky nevede přes podávání léků, ale přes výchovu ke zdravému životnímu stylu. Lze říci, že když se nám podaří změnit přístup lidí ke svému zdraví, tak můžeme i významně zabránit rozvoji cukrovky, resp. ji oddálit.

Čeho se cukrovkáři nejvíce obávají?

Stále zřejmě platí, že nejvíce se každý bojí aplikace inzulinu. Řada lidí si v sobě nejčastěji nosí spojení, že diabetik, který byl na inzulinu, skončil nakonec špatně. Nadto cukrovka představuje pro velkou část pacientů vysokou psychickou zátěž. Lidé se většinou s touto nemocí na veřejnosti nechlubí a např. v zaměstnání se ji často snaží zamaskovat, jak to jen jde. To může být někdy problém pro aplikaci inzulinu, která je pro některé pacienty v čase zaměstnání obtížná až nepřijatelná.

Současné metody léčby cukrovky u pacientů tedy stále vyvolávají obavy?

Dnešní stav je nesrovnatelně lepší s tím, co zde bylo např. před 30 lety. Dnes si pacienti aplikují lidský inzulin, nebo jeho upravené verze, a dříve to byly vepřový či hovězí, což s sebou neslo řadu problémů. Dále dnes používáme inzulinová pera namísto injekčních stříkaček a diabetici si sami mohou měřit hladinu cukru v krvi pomocí glukometru, což také dříve nebylo možné. Současné léčebné postupy jsou na takové úrovni, že není potřeba se cukrovky tolik obávat.

Vyskytuje se na medicínském obzoru nějaký převratný objev, který by výrazně změnil léčbu cukrovky?

Jistý zlom představuje již v praxi zavedená inkretinová léčba diabetu. Jedná se o léky na bázi hormonů trávicího traktu, které jsou většinou aplikovány injekčně. Jejich velký potenciál spočívá v tom, že jako jediné umí současně zlepšovat cukrovku i snižovat hmotnost. Ale opět nefungují samy od sebe, nýbrž pacient i zde musí dodržovat známá pravidla, tj. dietní režim a zapojení pohybu. Aktivní přístup pacienta zkrátka platí při léčbě cukrovky vždy. Žádná zázračná tableta neexistuje a ani existovat nebude.

Mají čeští cukrovkáři nějaký svůj specifický „hřích“?

Já bych za takový hřích označil špatnou péči o nohy, a to platí zejména pro starší muže. Myslím tím špatné stříhání nehtů, zanedbávání různých mykóz apod. To jsou věci, podle kterých lze velmi dobře rozpoznat nejrůznější komplikace spojené s cukrovkou, např. rozvoj tzv. diabetické nohy. Mezi další specifika české populace samozřejmě patří vysoká konzumace piva, které není z hlediska vysokého obsahu sacharidů pro cukrovkáře vhodné.

Jak proti těmto prohřeškům ve své praxi postupujete?

Jen předesílám, že pomocí současných metod lze již téměř každý opakovaný prohřešek proti diabetickému režimu odhalit. Nicméně já svým pacientům kladu na srdce, aby mi všechno upřímně říkali, jelikož pak zbytečně neztrácíme čas, který je potřebný především pro účinnou léčbu, tj. dobrou kompenzaci cukrovky. Pokud nějaký takový problém existuje, vždy se s pacienty snažím nalézt vhodný způsob jak jej odstranit. A když je někdo opravdu nepoučitelný, snažím se ho v jeho vlastním zájmu „vystrašit“. Například detailně popisuji, co všechno se může stát, používám i obrázky diabetické nohy, které skutečně nejsou příjemné na pohled. Není ovšem nad vlastní zkušenost, např. když se v čekárně setkáte s pacientem, který již něco vážnějšího prožil, hned začnete být ve svém přístupu důslednější. Nadto jsem si ověřil, že výborně funguje zapojení manželek do realizace změny životního stylu jejich mužů-cukrovkářů a také do jeho následného udržování. Přece jenom jsou to stále ještě většinou ženy, které se starají o domácí kuchyni, a jako takové mají největší potenciál změnit životosprávu svou i ostatních členů domácnosti k lepšímu.

Co by měl mít každý diabetik stále na paměti?

Především to, že cukrovka je nevyléčitelná nemoc, kterou však při rozumném přístupu dokážeme dlouhodobě udržet v přijatelných mezích. Dále by měl každý diabetik zapojit do svého každodenního režimu co nejvíce pohybu, např. jednu delší procházku ve svižnějším tempu.

Na závěr mi dovolte jednu osobnější otázku. Jaký je váš vztah k cukrovce? Bojujete s ní?

Cukrovkář nejsem, nicméně mám pozitivní rodinnou anamnézu, tedy se vzniku cukrovky mohu reálně obávat. K tomu navíc téměř celý život bojuji s nadváhou, které čelím tím, že se snažím sportovat a příliš nepřejídat. Někdy s větším, jindy s menším úspěchem. A to je právě to, co mám s mnohými svými pacienty společné. Vím, co je to za obrovské úsilí, které ze sebe musí vydolovat, a znám i pocity neúspěchu, které se tu a tam dostavují. Proto s velkým respektem přistupuji k těm, kteří dokázali svůj životní styl změnit i jej udržet, a na druhou stranu nezatracuji ty, kterým se to tolik nedaří. Hlavně to nesmíme nikdy vzdát!

Děkuji vám za rozhovor.

Přečteno:  8572×

Vyšlo:  21. 4. 2010

Diskuze: 0 příspěvků (vstoupit do diskuze)

Poslat článek: e-mailem

Hodnocení:  12345

Článek je v kategoriích: Životní styl, Ostatní články

 
© Aleš Krupička 2007–2018