Obesity News
Cukrovka – nemoc známá i neznámá

Cukrovka – nemoc známá i neznámá

MUDr. Jitka Housová, Ph.D.

Cukrovka – nemoc, která byla poprvé popsána již ve starověkém Egyptě – budí i dnes u lékařů respekt vzhledem ke komplikacím, které může způsobit. Na straně pacientů převládají velké obavy, jež pramení především z nutnosti změny životního stylu a aplikace inzulinu, i když ne každý, kdo cukrovkou trpí, si inzulin musí píchat. Pojďme se tedy blíže podívat na jednotlivé typy cukrovky.

Cukrovka 1. typu (diabetes mellitus 1. typu)

Za rozvoj tohoto typu cukrovky si žádný pacient nemůže sám, jelikož ho způsobuje autoimunní proces, kdy si lidské tělo tvoří protilátky proti svým vlastním tkáním – zde proti pankreatickým ostrůvkům, které produkují inzulin. Příčinou mohou být genetické dispozice (např. děti rodičů diabetiků) nebo virová infekce (dříve např. spalničky). V některých případech se příčinu nepodaří zjistit. Vznik cukrovky 1. typu probíhá v řádu cca týdnů až měsíců. První příznaky se u postižených jedinců projeví až tehdy, když je autoimunním procesem zničeno cca 95 % všech pankreatických ostrůvků. Mezi hlavní příznaky cukrovky patří žízeň, hubnutí, zvracení a v pozdějších fázích acetonový dech. Cukrovka 1. typu se objevuje nejčastěji v dětství. Pokud se objeví až v dospělosti, jedná se o tzv. LADA diabetes (počáteční písmena anglického názvu latent autoimmune diabetes in the adults, což v českém překladu znamená – skrytý autoimunní diabetes dospělých). Jedinou možnou léčbou u pacientů s cukrovkou 1. typu je aplikace inzulinu. Avšak stále více pacientů se podrobuje transplantaci pankreatických ostrůvků či celé slinivky. Možná že za 50–100 let bude transplantace ostrůvků slinivky břišní lékem první volby. Cukrovkou 1. typu trpí cca 5–7 % všech diabetiků.

Diabetes mellitus typ MODY

Jedná se o další vzácný typ cukrovky, který (stejně jako cukrovku 1. typu) nemůžeme ovlivnit svým chováním – za jeho rozvoj mohou především genetické dispozice. K dnešnímu dni bylo popsáno 8 typů MODY cukrovky. V populaci je nejvíce zastoupen typ 3, který je bohužel svým průběhem nejzávažnější. Léčba MODY cukrovky se liší podle typu a léčí se dietou, deriváty sulfonylurey a u některých typů je nutná aplikace inzulinu.

Cukrovka 2. typu (diabetes mellitus 2. typu)

Daleko častějším typem cukrovky je v populaci cukrovka 2. typu – trpí jí až 90 % všech diabetiků. Oproti cukrovce 1. typu se vyvíjí daleko pomaleji, a to v rámci roků, a počáteční projevy nejsou tak nápadné. Pacienti s cukrovkou 2. typu nemusí velmi dlouho hubnout a rovněž typické příznaky cukrovky – žízeň a časté močení – mohou být dlouho nenápadné. A tak cukrovka 2. typu bývá v některých případech odhalena jaksi „náhodou“, např. při pravidelných preventivních odběrech krve, které se provádějí jednou za dva roky, nebo při hospitalizaci pacientů např. se zápalem plic či zánětem ledvin.

Dříve byl tento typ cukrovky označován jako stařecký diabetes, v současnosti se však vzhledem ke stále vyššímu počtu obézních v populaci setkáváme už i s mladými pacienty – výjimkou nejsou pacienti, u kterých se objeví již ve dvaceti letech. Cukrovka druhého typu patří mezi nemoci, kterým se dá do značné míry předcházet. To znamená, že někteří pacienti si za cukrovku 2. typu mohou svým způsobem sami (vlivem špatné životosprávy, nedostatkem pohybu, kvůli obezitě). Pravdou je, že i u diabetiků 2. typu můžeme najít určité typy genů, které mohou rozvoji cukrovky napomáhat, ovšem vliv prostředí a životní styl jsou pro rozvoj cukrovky 2. typu rozhodující. Jinými slovy, pokud budeme dodržovat pravidelný pohyb a nebudeme obézní, tak, i při jisté genetické dispozici k rozvoji této nemoci, se tyto geny vůbec neprojeví.

Velkým omylem je domněnka, že cukrovka 2. typu vzniká z nadbytku cukrů v potravě. Poslední studie prokázaly, že hlavní příčinou vzniku je nadbytek tuků, a to jak v potravě, tak v důsledku obezity – tzv. lipotoxicita (více v Obesity NEWS 4/2009, které naleznete v archivu).

Jaké léky, když nestačí pohyb?

Základním předpokladem úspěšné léčby cukrovky 2. typu je tedy redukce hmotnosti, zejména pak tukové tkáně (tzn. pohybem!). Pokud redukce hmotnosti nestačí, resp. pacient není v redukci hmotnosti úspěšný, je nutné se uchýlit k medikamentózní léčbě. Léků na cukrovku 2. typu je v dnešní době již velké množství a řadíme je do následujících skupin:

Biguanidy – jediným zástupcem této skupiny je metformin, jenž zlepšuje inzulinovou senzitivitu (citlivost tkání na inzulin) a nezpůsobuje hypoglykemii. Jedná se o lék první volby, samozřejmě pokud se neobjeví kontraindikace, jako např. závažné onemocnění ledvin, jater, plicní a srdeční selhání.

Thiazolidindiony – zlepšují citlivost tkání na inzulin a nezpůsobují hypoglykemii. Jejich nevýhodou je relativně dlouhá doba do nástupu jejich účinku (až 3 měsíce), nicméně poté je jejich efekt dlouhodobý. Nesmí se podávat jedincům se srdečním selháním.

Inkretiny – zlepšují citlivost tkání na inzulin a nezpůsobují hypoglykemii. Patří sem GLP-1 analoga (Byetta) a inhibitory DPP-IV sitagliptin a vildagliptin.

Deriváty sulfonylurey – poměrně velká skupina léků na cukrovku 2. typu. Aktivně snižují glykemii, a tak mohou způsobit hypoglykemii. Hodí se do kombinace ke všem výše uvedeným lékovým skupinám.

Inhibitory střevních disacharidáz – zabraňují štěpení cukrů ve střevech. Mohou se kombinovat se všemi ostatními skupinami léků. Jejich nevýhodou je cena a také plynatost, kterou mohou způsobovat.

Inzulin – známý strašák všech cukrovkářů, bez jehož aplikace se v některých případech cukrovky 2. typu, pro kterou je typický relativní (tedy ne absolutní) nedostatek inzulinu, stále neobejdeme.

Přečteno:  11239×

Vyšlo:  22. 10. 2009

Diskuze: 0 příspěvků (vstoupit do diskuze)

Poslat článek: e-mailem

Hodnocení:  12345

Článek je v kategoriích: Přidružená onemocnění, Diabetes

 
© Aleš Krupička 2007–2018