Obesity News
O zimních spáčích, tukových zásobách a dlouhém životě

O zimních spáčích, tukových zásobách a dlouhém životě

Prim. MUDr. Petr Sucharda, CSc.

Někteří lidé jsou přesvědčeni o tom, že v nás musí být něco z tzv. zimních spáčů. Nechystají se rovnou zimu prospat, ale zato si na toto období opatřují pořádné tukové zásoby. Přesně tak, jak to dělají zimní spáči… a každému je zřejmě jasné proč.

Pravé zimní spáče hledejme mezi drobnými hlodavci (křeček, sysel, svišť a mnozí další), letouny (netopýři, kaloni), hmyzožravci (jako např. ježek), ale i mezi některými ptáky (např. lelkové, rorýsi, kolibříci). U těchto živočichů se aktivním, hormonálně řízeným dějem sníží teplota těla na hodnotu jen o 1 °C vyšší, než je teplota úkrytu (např. na 5 °C), spotřeba kyslíku klesne na 2–5 % klidového metabolismu, dech se zpomalí na frekvenci dvakrát za minutu, srdeční frekvence se sníží třeba až stokrát a tělo je docela strnulé. Tímto způsobem tito živočichové docilují naprosté minimalizace spotřeby energie svého organismu. To ale na dlouhé období zimního spánku (které může trvat i déle než půl roku) samo o sobě nestačí, a je proto nezbytné nahromadění tukových zásob. Ukončení zimního spánku je, stejně jako jeho začátek, náhlé a probíhá během jediného dne (např. netopýři dokážou zvýšit tělesnou teplotu během půlhodiny o 30 °C!). K tomu zimním spáčům slouží specializovaná hnědá tuková tkáň, která je dlouhodobě předmětem biomedicínského výzkumu. Dokáže totiž velmi intenzivně přeměňovat tuk v energii. U člověka je tato tkáň rudimentálně přítomna ještě brzy po narození, ale později už prokazatelná není.

K sezonním výkyvům hmotnosti u člověka dnes již docházet nemusí

Člověk není schopnostmi zimních spáčů vybaven, protože jeho prapředci v rovníkové Africe nic takového nepotřebovali. A při migraci do chladnějších a nakonec i velmi chladných krajin vyřešili problém jinak – oblečením, ovládnutím ohně, budováním úkrytů a obydlí. Sezonní výkyvy hmotnosti ovšem vyloučit nemůžeme – to nelze z kosterních pozůstatků ani vyloučit, ani potvrdit – ale např. slavný Ötzi, muž doby měděné, kterého nejspíše na počátku zimy před více než 5000 lety zakonzervoval po zásahu šípem příkrov sněhu, rozhodně nijak vypasený nebyl.

V každém případě v současnosti není pro sezonní kolísaní hmotnosti žádný důvod. Civilizace připravila naprostou většinu z nás o potřebnou fyzickou námahu a dostatečný výdej energie jak v létě, tak i v zimě. Zima ovšem omezuje volnočasové aktivity krátkým dnem i větším nebezpečím úrazu při pohybu na sněhu a ledu. Nezbývá tedy než se tloustnutí aktivně bránit a dlouhé večery využít také ke cvičení – ať již doma, nebo v zařízeních, která (alespoň ve větších městech) vycházejí svojí otevírací dobou potřebám zaměstnaných lidí vstříc. Ke všemu jsme si ještě „vymysleli“ Vánoce, které byly jistě vždy spojeny s pohoštěním, avšak ve srovnání s naší dobou pro většinu lidí vlastně velmi chudým.

Zimní spáči se dožívají vyššího věku

Na pravých zimních spáčích je ještě jedna věc pozoruhodná – mají mnohem delší život než zvířata po celý rok aktivní. Ježek se dožívá sedmi let, netopýr velký žije dokonce třikrát déle, kdežto nespaví hmyzožravci, jako např. rejsci a bělozubky, žijí jen dva roky. V souvislosti s nedávným poznáním, že málo spánku je spojeno s vyšší tělesnou hmotností, se nám tu rýsuje hezké řešení problému obezity: prospat celou zimu, předejít tak tloustnutí a ještě si prodloužit život.

Tak dobrou!

Přečteno:  10645×

Vyšlo:  20. 11. 2008

Diskuze: 1 příspěvků (vstoupit do diskuze)

Poslat článek: e-mailem

Hodnocení:  12345

Článek je v kategoriích: Životní styl, Ostatní články

 
© Aleš Krupička 2007–2018