Obesity News
Než poprvé přijdete do ambulance obezitologa

Než poprvé přijdete do ambulance obezitologa

MUDr. Jitka Housová, Ph.D.

K napsání tohoto úvodníku mě inspirovala přednáška paní doktorky Slabé o motivaci pacienta k hubnutí. Mnoho pacientů přichází do našich ambulancí a očekává nějaký zázračný preparát, který by za ně obezitu vyřešil sám. Úspěch léčby ale vždy záleží na vlastní motivaci pacienta k trvalé změně životního stylu.

A to není všechno. Ještě než se shazováním kil začnete, je potřeba si uvědomit, že proces hubnutí bude dlouhodobý, že bude trvat měsíce až roky. Někdy to může být i „boj“ takřka celoživotní. V následujícím textu vám proto předkládám popis typických přístupů pacientů k redukci hmotnosti společně s uvedením pravděpodobnosti její trvalé redukce.

Případ první: Udělejte se mnou něco

Do ambulance přichází pacient, který obezitou trpí již roky. O své nemoci i o komplikacích z ní vyplývajících má načteno mnoho knih. Opakovaně se snaží svou hmotnost redukovat a tyto pokusy opakovaně selhávají. Nikdy s sebou nepřinese jídelní záznamy, avšak vám bude tvrdit, že je schopný okamžitě „vysypat z hlavy“, co za celý týden snědl. Na doporučení, že by měl začít cvičit, resp. zvýšit pohybovou aktivitu, vždy najde nějakou výmluvu, proč to nejde. Bariatrický výkon odmítá. Při první návštěvě obezitologa z úst tohoto pacienta nejspíše zazní věta: „Pane doktore, udělejte se mnou něco!“ nebo „Mělo by se s tím něco udělat!“ Tito pacienti očekávají, že se hubnoucího procesu budou účastnit pasivně a že ty „nejbolestivější“ problémy za ně vyřeší někdo jiný. Asi si sami lehce odvodíte, že tento typ pacienta nikdy pořádně nezhubne, neboť opravdu žádný lékař nemůže hubnout za svého pacienta, běhat za něj v parku či držet dietu.

Případ druhý: Musím zhubnout, ale…

Druhou skupinu tvoří pacienti, kteří chápou, že redukce hmotnosti je nutná, ať už z důvodu zdravotního či společenského, a opravdu by rádi pár kilogramů zredukovali. Velmi často od nich můžeme slyšet: „Musím zhubnout!“ Na druhou stranu ale často hledají důvody, proč něco nejde. Typické pro tuto skupinu pacientů bývá to, že si ochotně zapisují své jídelní záznamy, a to hlavně zpočátku velmi pečlivě (někdy až příliš), nadšení jim ale bohužel vydrží jen do prvního selhání, pak okamžitě rezignují na jakékoliv další redukční pokusy a vrací se ke svým návykům z doby před redukcí a tedy i ke své původní hmotnosti. Tito pacienti potřebují maximální podporu okolí, především od obezitologa či klinického psychologa, je potřeba je chválit za každý i sebemenší úspěch, neboť je zde velká šance, že po překonání období, kdy si myslí, že v dietním procesu selhali, budou v dlouhodobé redukci hmotnosti skutečně úspěšní.

Případ třetí: Chci zhubnout a vím, že pro to musím něco obětovat

Do této skupiny patří pacienti, kteří jsou k hubnutí velmi motivovaní. Jsou připraveni k výrazné změně životního stylu. Nejčastěji od nich můžeme slyšet: „Chci zhubnout a vím, že pro to musím něco obětovat.“ Také mají nejvyšší pravděpodobnost, že budou úspěšní v dlouhodobé redukci hmotnosti. Vedou si pravidelné jídelní záznamy, do kterých se nebojí zapsat i občasné dietní prohřešky, a aktivně se zapojují do rekondičních programů.

Hubnutí je proces dlouhodobý, pro některé pacienty často i velmi bolestivý. Změnu životního stylu nelze provést ze dne na den. Přesto, než začnete navštěvovat obezitologickou ambulanci, pokuste se zodpovědět na otázku, zda chcete hubnout vy sami, nebo spíš chcete udělat radost někomu, kdo to po vás vyžaduje.

Přečteno:  9909×

Vyšlo:  15. 10. 2008

Diskuze: 0 příspěvků (vstoupit do diskuze)

Poslat článek: e-mailem

Hodnocení:  12345

Článek je v kategoriích: Obezita, Hubnutí

 
© Aleš Krupička 2007–2018